Squash je nejdynamičtější sport jaký jsem měl možnost poznat. Když jsem poprvé držel v ruce squashovou raketu, psal se rok 2004. Byla to Dunlopka mé tehdejší přítelkyně (současně manželky). Pravda, už v té době měla za sebou pár tvrdých tcháno-švagrových výměn. Dle nepravidelného tvaru hlavy rakety soudě, rány nebyly jenom do míčku. To mě ovšem ani trochu neodradilo od mé první squashové zkušenosti. Byl jsem nadšený, jak je squash jednoduchý. Stačilo dát jenom ránu do míčku tak, aby se odrazil od přední stěny. Když byl úder nepřesný, nevadí, míček doletěl k přední stěně odrazem. Když se k tomu přidal nějaký ten pohyb a špetka mozkového času na tvorbu taktiky, byla to nádhera. I Honza Koukal by měl ze mně určitě radost. Tak tehdy jsem poprvé v životě hrál squash.

Squash si mě získal. Následovalo více či méně pravidelné hraní, vlastní raketa Wilson Smash (nechť je jí squashová podlaha lehká) a také „kvalitní“ sálová obuv, kterou jsem koupil z druhé ruky od svého dlouholetého kamaráda Martina za 700 Kč. Nic neříkejte, … byl jsem mladý, hloupý a bez peněz. Nebyl čas přemýšlet, jestli je to pro mé zdraví prospěšné nebo ne. Cíl byl jasný: Hrát squash a zvýšit množství vlastního vybavení na 80%. A to se mi podařilo.

Všechno se zdálo být fajn. Občas jsem zavolal nějakému kamarádovi a šli jsme si pinknout. Ovšem z nadšení se pomalu stávalo znechucení. Ne ze squashe, ale z toho, co jsem na kurtu předváděl. Pořád víc a víc jsem měl potřebu přestat si jen tak pinkat a začít opravdu hrát squash. Ovšem nevěděl jsem jak a taky s kým. Mého znechucení si všimla i manželka a rozhodla se vzít moji squashovou kariéru opět do svých rukou. Výsledkem jejího snažení byl poukaz na hodiny squashe s trenérem, který jsem dostal jako dárek k 25. narozeninám.

Hned na první hodině jsem zjistil, že tomu co předvádím na kurtu, se rozhodně nedá říkat squash. Tento den byl počátkem další etapy mé squashové kariéry. Začal jsem pravidelně hrát s trenérem, přihlásil jsem se do squashové ligy, koupil jsem si dokonce i nové boty, raketu, … Nějakou dobu to fungovalo, po čase ovšem přišla na řadu otázka, které jsem se nejvíce obával: „A co uděláme Pepane s tou tvojí fyzičkou?” A tehdy se to stalo. Protože jsem člověk hrdý a vědomí, že se na kurtu ploužím jak lemra mi nedalo spát, začal jsem běhat, sprintovat, skákat přes švihadlo, točit kulatým nesmyslem z NASA a nevím co všechno ještě. Ono totiž ne nadarmo se říká: „Nehraj squash pro lepší fyzičku, ale hraj s lepší fyzičkou kvalitnější squash.“ A tohle je stav, ve kterém se aktuálně nacházím. Snažím se zdokonalovat nejen fyzicky a prakticky, ale i teoreticky. A pro potřeby toho teoretického zdokonalování jsem vytvořil tento Blog, jehož obsahem budou pouze příspěvky na téma Squash.