Nějak mi to přerůstá přes hlavu, musim zazimovat a psát. Nestíhám. Zima na krku a nic hotovo. A to sem si ještě vymyslel páva. Né za motorku. Ptáka přece. To jo vole. A co komín, už ti sype obláčky? Ty vado a chčije ti do sklepa. A ten plůtek je taky moc hezkej. No jo, to se pozná fachman. A odpad, aby nezamrzal už máš? A koukám, že dřeva máš taky na rozdávání. Jo jo ...
Možná, by až mohl vznést otázku, zda nejsem náhodou romantyčka. Ale kděže, Roman Tyčka, to je moj manžel a proto není potřeba v tomto hledat nějaké další souvislosti. Je to mnohem jednodušší, než by se na první pohled mohlo jevit.
Prostě jsem si z jara, při svém přesunu na chatu a úvahách nad jejím celoročním užíváním, prostě jako vždycky myslel, že se všechno udělá samo. Na tom snad samozřejmě není nic divného a laskavý čtenář tento stav mysli jistě dobře zná. Co však překvapilo i mně, bylo, že se to samo neudělalo. A bingo, zima se rázem dožaduje potvrzení, co moje maličkost dělala v létě. No, bylo toho víc.
A já bluma si jako vždycky myslel, že jí udělám radost, když předložim pár věcí hotovejch. Takže sem se stihnul trochu zdokonalit v Joomle, redakčním systému, naplánovat nutné rekonstrukce chaty na jaro, pořídit psa a kočku, naplánovat desítku novejch projektů a užívat si svobody pohybu na volné noze. A ani dovolenou sem si paní Zimo nestihl vybrat, ale nebojte na kluziště jako každoročně myslim.
