Procestoval svět a vy jste prostřednictvím našeho webu cestovali s ním. Prožili jste s ním část jeho pouti; na pravidelné deníky Michala Kuchty z cest se dá díky jejich zajímavosti, barvitosti, nadsázce a humoru jen stěží zapomenout.

Nyní se rozpovídal sám autor exkluzivně pro vás a zodpověděl veškeré vaše dotazy. Vzpomněl na Havaj, jižní ostrov Nového Zélandu, ale i Skotsko, kam jej to bude prý vždy táhnout nejvíc. Připomněl, jak tvrdě musel pracovat, aby si na cestování ve světě vydělal. Za sedmnáct měsíců cest se opravdu bál pouze jednou - při surfování.

Bylo by obtížné vybrat jedno místo, zvláštních a zároveň krásných jich bylo hodně, ovšem kdybych měl zapátrat v paměti, určitě bych musel vzpomenout na Kauai, "Ostrov zahrad" na Havaji (a úchvatná dlouhá Kalalau Trail) nebo jižní ostrov Nového Zélandu. Národní parky v západní části Ameriky jsou pak kapitolou samou pro sebe, hlavně Zion, Bruce Canyon nebo nadpozemský Arches. Ovšem, ani nevím proč, vždycky mě to bude nejspíš nejvíce táhnout do Skotska.

Bál jsem se vlastně pořádně jen jedinkrát. Říkal jsem si, že vzhledem k poměrně dobrodružné povaze cesty bylo vcelku zvláštní, jak bezproblémově vše proběhlo. Myslím tím, že se mi nestala žádná vyložená katastrofa. Ty přírodní pak chodily těsně kolem mě nebo těsně po mně. Záplavy v Austrálii, zeměstřesení v Christchurch, sežraný turista v Yellowstonském parku nebo další záplavy na Manhattanu. Vždycky jsem tomu o vlásek unikl. Doopravdy jsem se však bál, když jsme s bratrancem vyrazili v Sydney do rozdivočeného moře zkusit surfovat. Byl zákaz koupání a teď už vím proč. Nechybělo moc a teď by mě unášel proudy někde v oceánu. Moře má neuvěřitelnou sílu.