S jarní svěžestí a podzimní zatuchlostí zároveň, jako předzvěst tak jedinečné, pod kopyty osudu úpějící legendy, jež doplatí na svou odlišnost a přímost, přichází všedností života omámené a apatické album z Avery Islandu. Tam, kde vám vrásčitý prodavač v kabince prodává za niklák jízdenku na zrezlý řeťezák, kde neduní taneční a disko fláky, kde se kolotočáři vzájemně nepřeřvávají mikrofony a nevytáčí knoflíky hlasitosti za únosnou mez; tam, kde se čas téměř zastavil a nepohne s ním ani náhlá aktivita způsobená povykem činelů nebo snad živějším kytarovým riffem, tak přesně v těchto místech rozehrává skupina hudebníků kolem charismatického Jeffa Manguma svůj folkrockový koncert.

Album působí jako spojovací prvek mezi experimentálními šílenostmi z dřívějška (Hype City Soundtrack, Invent Yourself a Shortcake, Beauty) a nedoceněným, často přehlíženým skvostem z roku osmadevadesátého, In the Aeroplane Over the Sea, hudebním počinem inspirovaným skutečným příběhem židovské dívky Anny Frankové, mj. albem nezřídka zařazovaným mezi největší skvosty devadesátých let. LP On Avery Island je protkáno nití nezaměnitelného, a pro kapely z Elephant 6 tak typického, lo-fi zvuku, jehož bzukot dokresluje celkový zvukový dojem a možná stejně tak nakreslí tlustou čáru mezi lidmi, kterým se bude příčit a notorickými uctívači tohoto polocirkusáckého hudebního vyjádření.

Živější úvod vůbec prvního (a naneštěstí předposledního) kompletního alba od Neutral Milk Hotelu může vzbudit dojem, že se zbytek ponese v podobném, ne-li stejném duchu. Z tohoto omylu nás rychle vyvede ponurá a emotivní skladba You’ve Passed a její /The lady is dying, she bends back like a wave, as her spirit is climbing, through the hospital wall and away/, jejíž lyrika může kdekoho utopit v množství možných výkladů. Ostatně texty písní na On Avery Island nejsou zdaleka tak přístupné a snadno pochopitelné jako na Aeroplane a s odstupem času je lze chápat rozdílně. Dvě stopy, konkrétně Marching Theme a April 1st můžeme brát jako intermezza, přičemž první jmenované se nese ve zmiňovaném cirkusovém podání, kde se jeden nástroj snaží přehlušit druhý, ale výsledek působí kupodivu logicky a jednoznačně zapadá do skládanky. Tomu druhému vévodí zastřený tón trubky s dusítkem. Následuje dejá vu v podobě skladby Where You’ll Find Me Now, o které může mít pozornější posluchač zdání, že ji před chvílí slyšel. V podstatě je to pouze učesaná A Baby for Pree s jiným textem a kapku jinou formou. Osobně tomu moc nerozumím, ale podobné úkazy nejsou u NMH zase tak úplnou vzácností: existuje několik oficiálně nevydaných písní, ve kterých je možné zaslechnout celý motiv z jiné.

I přes svou nekonvenčnost si On Avery Island zachovává eleganci zapomenutou pod vrstvami prachu na pomačkaných, sem tam pastelkami počmáraných, černobílých fotografiích. Někde je to cítit zasněností, která ale, než se nadějete, přejde nevybíravým způsobem v naivní melodii cinkrlátek staré hrací skříňky.