Poprvé jsem viděla moře v šesté třídě na školním výletě, ale na dovolenou u moře s rodiči jsem se těšila jako bych moře měla vidět prvně. Bylo mi patnáct a bojovala jsem s myšlenkou, zda je v mém věku vůbec vhodné „táhnout se“ s našima k moři, ale myšlenka na teplo byla mocnější. Tehdy jsme se rozhodli, že pojedeme pod stan, táta hodně cestoval, hotelů měl plné zuby a chtěl nám ukázat, jak se kempuje. Divné se nám to nezdálo ani trošku, na dovolených u nás jsme spali ve stanech naprosto běžně. Cestovali jsme autem, ta svoboda zastavit si, kdy jsme chtěli, kde jsme chtěli, popřípadě odbočit za nějakou zajímavostí při cestě. Do vybraného kempu, k jehož názvu za ty roky přibyla zkratka FKK, kde kdysi táta v dětství trávil dovolenou s rodiči, jsme dorazili poměrně pozdě. Kemp byl už zavřený, jelikož náš příjezd byl předem avizovaný, nechali se obměkčit a vpustili nás. Postavili jsme stan, připravili spacáky a uvelebili se k odpočinku po dlouhé cestě. Ráno nás probudila německá dítka pobíhající kolem. Rychle jsme se snažili dostat ven a hurá do moře, ale jen co jsme rozepnuli stan, překvapilo nás, že děti už školou povinné běhaly bez plavek, „ co si ti Němci nedovolí“, napadlo nás. Tátu jsme nechali nerušeně dospávat a vyrazili k sociálkám. Sprcha, která zakrývala jen od pasu dolů, nás zarazila, ale osprchovali se všichni, sprchy byly oddělené, což bylo hlavní, tak na co se stydět. Ještě rozčarovaní ze zvláštních sprch, jsme se vydali k moři. Cestou jsme potkávali nahulatá dítka a dospělé v županu, jeden stařík se tam promenádoval jen tak. Na pláži nás čekalo opravdové překvapení, na vlnách se pohupovali naháči a na pláži svítila opálená těla různých proporcí jen tak. Tohle nebyl kemp pro nás a pro našeho stydlivého tátu už vůbec ne. Násilím jsme ho vzbudili, se slovy balíme. Při odjezdu jsme se otáčeli za cedulí, na níž byla uvedena zkratka FKK a táta nám při příjezdu tvrdil, že je to jméno majitele, jelikož se nikde na svých cestách s takovou zkratkou nesetkal.