Když se zeptáte lidí kolem sebe zda vědí co je to střešní světlík, většina nebude schopna na tuto otázku odpovědět. Pod pojmem světlík si totiž většina lidí představí za komunistů tak dobře známé otevíratelné „střešní okno“ se železným rámem, které sloužilo kominíkům k tomu, aby se dostali na střechu. Tyto světlíky bohužel v minulosti nevynikaly příliš kvalitními izolačními vlastnostmi a často docházelo k promrzání střech právě v jejich okolí, v důsledku tepelných mostů. Až s příchodem moderních a kvalitních materiálů se tento problém přestal vyskytovat a střešní světlíky dnes zažívají novodobou renesanci.
Zatímco před dvaceti až třiceti lety se střešní světlíky (respektive jejich otevíratelná část zvaná kopule) vyráběly ze skla, které samo o sobě nemá příliš dobré vlastnosti z hlediska prostupu tepla, dnes se pro výrobu střešních světlíků používají moderní materiály, a to konkrétně takzvané akrylátové sklo (PMMA – polymethylmetakrylát) o tloušťce 2 – 3 mm. Akrylátové sklo má samo o sobě mnohem lepší termoizolační vlastnosti než obyčejné křemičité sklo a jeho tepelná propustnost činí U=5, 6 W/m²K. Tato hodnota platí pro jednovrstvé PMMA světlíky, které se dnes používají pouze do prostor, které není třeba vytápět (například sklady, garáže, apod.), kde slouží zejména k tomu, aby do vnitřních prostor objektu pronikalo světlo a sluneční paprsky.
