Okna byla v prvopočátcích lidských staveb pouze malými čtvercovými otvory, a to především z důvodů konstrukčních. Se zdokonalováním stavebních technik a postupů se z nich vyvinula okna různých rozměrů, tvarů, konstrukcí, lišila se podle architektonických stylů daných typem stavby i lokalitou.

Dnes je situace poněkud jiná a volba typu konkrétních oken závisí především na investorovi samotném, případně autorovi návrhu stavby. Ani dnes neexistuje striktní předpis, kam která okna použít jak s ohledem na tvar, tak i z hlediska materiálu – výjimkou jsou pouze historicky, architektonicky či jinak cenné objekty.

I při určité volnosti výběru je ale vhodné dodržovat některé zásady. Například dobře zvolený tvar a materiál okna může stavbu ozvláštnit a pozvednout, v opačném případě ale i úplně pokazit. Současné výrobní technologie nabízejí okna jakýchkoli tvarů včetně oválných a kulatých, volit můžeme velkoplošné prosklené stěny nebo plochy z ohýbaného skla. Samozřejmě, čím složitější tvar okna a větší prosklená plocha, tím vyšší je celková cena. Zároveň platí, že určité tvary lze vyrobit pouze z některých materiálů.

Okna jsou v domě především zdrojem denního světla. Minimální plocha okna v místnosti je dána stavebními předpisy, podle nichž by měla tvořit alespoň desetinu, u střešních oken pak osminu podlahové plochy. Okna bývají obvykle na východní, západní a jižní fasádě, na severní straně jsou pouze v případě, že není možné jiné řešení nebo pokud chceme v místnosti stabilní přirozené osvětlení po celý den. Ovšem z hlediska tepelně-izolačních vlastností domu bychom je na tuto stranu měli umisťovat opravdu jen ve výjimečných případech.