Blížící komunální volby, mi překvapivě přinášejí mnohem víc zábavy, než by člověk od tak nudné věci, jakou se politika zdá být, očekával. Prostudoval jsem dostupnou nabídku kandidujících a nestačil se divit. Teda co tady se děje?
No vemu to hopem, ať to neni nuda. Z největších stran jsem si u komunistů jen potvrdil, že důchodci is not a crime, a že na socany nemá ani cenu koukat, i když takhle si u netu zavzpomínat na některé svazáky, se ukázalo být slušným předkrmem. Trochu mě překvapila připosraná ODS, která relativně úspěšného primátora nenápadně uklízí až na třetí místo kandidátky a a jenom tím napomáhá možným spekulacím. Pořád se to ještě nenosí, stát si za svým a jít si to obhájit. Nicméně i zde nakonec vítězí úsměv, při čtení jmen dvou místních basketbalistů. Ale jo, je to od nich vcelku sympatické gesto, doufám.
Křesťany, Republikány a Zemanovce ponechávám jejich osudům, věříc, že jejich čas je definitivně pryč. Zato na Straně sportu zdraví a prosperity, mě zaujalo jednak to, že vlastně co chtít víc a druhak, že na můj vkus tady vidím nějak moc lidí napojených na lední hokej a to si pak říkám, jestli to o něčem nesvědčí. Rozhodně tedy sem proti extralize v Děčíně. No a o Věcech Veřejných už jsem se tady zmiňoval minule. Za to v Top 09 jsem našel hned několik vrstevníků, do kterých bych tedy nikdy neřekl, že pudou do voleb za knížecí. Naštěstí tedy vždycky, na rozdíl ode mě, působili seriozním dojmem a dobrá, dobrá tedy.
Zajímavou stranou je určitě Volba pro město Děčín. Jako jedné z mála, se jí daří držet si image opravdu regionálního sdružení, za včasu reagujícího na požadavky občanů(viz děčínská protipovodňová opatření) a lidé v ní skutečně dlouhodobě pracují i v neziskové sféře. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že, snad jen s vyjimkou svého lídra, občas podléhají emotivním náladám v boji za svou věc, kterou jakoby povýšili nad konsenzus. Vnímám i trochu jako podpásovku, jejich nedávný atak primátora, kvůli spornému půlmilionu, který mohl být v jeho pravomoci a možná také nemusel. Asi to nebylo takové sousto, za jaké by se měl koaliční partner dusit, podle mého tedy, samo.
