Hlavní houbařská sezóna pomalu končí. Houby ale rostou prakticky po celý rok. Objevuje se však stále mnoho otrav kvůli nedostatečným znalostem hub. V lesích se také občas vyskytují nové druhy hub. Na co by si měli dát houbaři pozor a jaké jedlé houby lze snadno zaměnit za nedobré až jedovaté? Dají se houby sbírat v zimě? A je hub stále více nebo z našich lesů postupně mizí? Na tyto i další otázky brnovinkám odpovídala Drahomíra Sukupová, členka brněnského Mykologického klubu.

Bylo to úplně v dětství. Nikdo se mnou nechodil do lesa a já tam pořád lítala. Vzpomínám, kdy jsem si ve čtvrté třídě vybavila, že jedovatá houba smrdí a jedlá voní a s tímto šla do lesa. Našla jsem tam krásného křemenáče, čichala jsem k němu, ale nevoněl mi, tak jsem ho vyhodila. Nasbírala jsem jiné houby, které hezky voněly a když jsem je přinesla domů, tak mně je tatínek vyhodil a koupil mi první malý atlas hub. Ten jsem studovala. Ještě ho mám schovaný.

Vstoupila jsem do České mykologické společnosti a tam se dozvěděla, že je v Moravském zemském muzeu houbařská poradna, kde odborníci také přednáší. V Brně v té době žádný houbařský klub nebyl. Dohodla jsem se s kamarádem a založili jsme Mykologický klub. Líbí se mi, že na malých městech nebo dědinách mají lidé mykologické kluby a kroužky a pořádají různé akce. V Brně podobná činnost neexistovala, tak jsem dala dohromady pár lidí a začala pořádat výstavy. Postupně se nabalují další lidé, které to baví. I desetileté děti mi dávají své e-maily, abych je o mykologických akcích informovala.

Je to velice zajímavé, protože houby mají vždy nějaký specifický růst. Některé mají rády vlhko a teplo, jiné zase chladnější počasí. Jednu dobu nerostla například Liška obecná, známá také pod názvem kuřátka. Úplně z lesů vymizela. Jak je čistější vzduch, kuřátka se zase objevují.