Jednou večer se manželé Pinterovi dívali na televizi. Byla neděle, a tak na prvním programu veřejnoprávní televize exceloval jistý známý herec v pravidelném autorském programu. Haně Pinterové se však tento pořad už zajídal, proto požádala manžela, zda by se nemohli dívat na mistrovství světa v ženském fotbale. Velice ji zajímalo, jestli zvyšovala i hlasitost argumentů, takže dvojice si ani nevšimla, že venku se rozpoutala silná bouřka.

Výměnu názorů ukončil až blesk, který udeřil do střechy jejich domu. Nastala tma, výboj vyřadil elektrické rozvody z provozu. Oba se vrhli k oknu a s úžasem sledovali blesky křižující noční oblohu. Po ulici se valily proudy vody. Kanalizace, jindy pohlcující pramínky vody, teď obrátila funkci a jako ze zlověstných chrličů se z ní drala na povrch kalná vodní masa. Voda se rozlévala přes nevelkou předzahrádku až ke stěně domu.

Náhle rozčísl oblohu další blesk a uhodil do sousedova oblíbeného stromu. Oba manžele zalila vlna štěstí, která se však stejně jako příbojová vlna stáhla vzápětí zpět. To když strom začal padat na jejich zrekonstruovanou garáž. Pod rozsochatou korunou ji pohřbil celou a s ní i auto zděděné po zesnulém otci.

„Sto hromů!“ vykřikl domácí pán a rozběhl se do sklepa. Uvědomil si totiž, že zapomněl zavřít větrací okénka, umístěná jen několik centimetrů nad terénem, a že voda uvnitř domu by mohla poškodit vzácnou rodinnou sbírku motýlů. Manželka se mezitím rozběhla ke svazku dokumentů s pojistnými smlouvami, aby zjistila rozsah sjednaného krytí a nastudovala si pojistné podmínky. Zjišťovala, že manžel není úplně neschopný, jak si vždy myslela – pojistku shledala dostatečnou. Stále ovšem zbýval nemalý prostor pro vzájemné výtky.