Úvodní text Tak je za námi předjubilejní 39. ročník Plavby kuriózních plavidel, který se již po druhé jel pod taktovkou šelmy z „Budějc“ – Pardála. A jak již to o první zářijové sobotě bývá zvykem, o legraci a recesi nebylo nouze. Nevěříte? Tak my Vám na následujících řádcích onu horkou sobotu 3. 9. 2011 popíšeme.

Před vyplutím Všechno to začalo již časně z rána, kdy se na upraveném nábřeží Vltavy pod vyrovnávací nádrží objevilo první plavidlo i s plavci (které to bylo, se neptejte - časné ráno to bylo i pro mě). A již v tu dobu bylo o zábavu postaráno. Ono totiž i samotné kompletování plavidel na pravém břehu matky našich řek má své neoddiskutovatelné kouzlo.

Většina plavátek se totiž na místo dopraví v totální rozborce (vojáci ví, o čem mluvím), takže se v místním kempu najednou rojí neforemné hromady čehosi. Kolem těchto hromad pak poskakují mrštná stvoření, která ze zdánlivě neslučitelných součástek produkují bizarní udělátka, která navíc naučí ještě plavat.

Druhou skupinou vltavských vlků jsou pak ti, kteří si svá plavidla dopraví již zkompletovaná. Nejpraktičtější z nich si převezou vše na korbě náklaďáku s hydraulickou rukou, zastaví na nábřeží, ze kterého vše přeloží až na klidnou hladinu Vltavěnky. Jiní zase mají svá plavidla nerozměrná, takže jim postačí klasický vozíkový přepravovač za osobním autem, se kterým mnohdy přijíždí k nám do Brodku přes celou republiku. Tady si dotyčným dovolím vyseknout poklonu, protože s podobně přepravovaným plavidlem nemohou jet bůhvíjak rychle. No a pomalý řidič (rozuměj řidič, který vesměs dodržuje pravidla silničního provozu) to nemá v naší silniční džungli jednoduché a musí si vytrpět nejedno obscénní gesto či verbální hodnocení svého počínání od ostatních Tarzanů.