Na úplný závěr jsem si nechal to, o čem se čas od času vášnivě debatuje a o čem se hodně mluví. Jednou za „uherský rok“ se v médiích objeví nějaká „šokující“ zpráva, která říká, že dnešní mládež je závislá na počítačových hrách. Pak se kolem toho rozvíří velká debata, ale za chvíli to zase jako nafouknutá bublina splaskne a vyšumí. Je ale lékařsky dokázáno, že na počítačových hrách jako takových závislost nevzniká. Tento problém rozšiřuje až internet. Hraní po internetu s sebou totiž skutečně přináší problém závislosti, ale jak už jsem poznamenal, závislost nevzniká na počítačových hrách, ale na hráčských komunitách.Každá hra má totiž kolem sebe hráčské komunity, což jsou jakési „obce“ hráčů konkrétních her. No a v těchto komunitách se lidi navzájem při hraní seznamují a vznikají mezi nimi vazby. Lidé hrají, brázdí svět křížem krážem, likvidují protivníky, ale také narážejí na lidi, kteří mají stejné cíle a zájmy, jako oni. Takhle vznikají přátelství, tito lidé se dají dohromady a hrají společně. Je to v podstatě takové virtuální přátelství, které vznikne mezi dvěma lidmi, kteří třeba žijí každý na opačném konci světa a nikdy se nepotkají, ale přesto se dokonale znají, protože spolu tráví čas a ví o sobě téměř všechno. Je to stejná situace, jako s nejlepším kamarádem. Vytvořím si na něj citovou vazbu a pak mám tendence s ním všechno řešit a všechno mu sdělovat.Tady by ani problém nebyl, když si rozumí, tak ať spolu tráví čas na internetu, ale kamenem úrazu je rodina, která do toho má tendence vstupovat ve chvíli, když má pocit, že jejich příbuzný tráví u počítače moc času. Nejde z toho ale udělat nárazovou akci, protože ten člověk má svého nejlepšího kamaráda „zavřeného“ v počítači a nenajde ho na svém sídlišti… To si totiž mnohý rodič neuvědomuje a pak se hovoří o závislosti. Ano, mnohdy to závislost je, ale často je to prostě jen touha trávit čas se svými kamarády, byť jen virtuálně…Co je ale opravdový problém u on-line her? Už sem párkrát četl a i slyšel od kamaráda, který hraje Ultimu, že existují lidé, kteří jsou na ní tak závislí, že za některé unikátní předměty z této hry jsou ochotni zaplatit reálnými penězi. Kuriózní byl případ, když jakýsi muž z Alabamy chtěl za jeden předmět z Ultimy přepsat na majitele onoho předmětu svůj vlastní dům:-)Poslední věc, kterou bych tady rád uvedl a která také úzce souvisí s tou herní komunitou a s kamarády je problematika tzv. skillování. Všiml jsem si toho u kamaráda, který hrál Lineage. Chodil do školy pravidelně, ale od té doby, co měl Lineage, tak jeho docházka začala pokulhávat. Jednou jsem se ho jen tak žertem zeptal, proč nedorazil a on mi řekl. „No, já jsem ráno vstal a měl jsem asi hodinu čas. Za půl hodiny jsem ve škole, takže sem si na půl hodinky pustil Lineage. No a zůstal jsem u toho až do večera, protože se připojili kámoši a já nechtěl, abych za nimi pokulhával v levelech (level je úroveň zkušenosti každé postavy)…Oni by mi utekli ve zkušenostech a já už bych se dál nechytal.No a právě z tohoto rozhovoru jsem si uvědomil, že tahle týmová kooperace v partě je tím největším problémem na celém on-line hraní, tedy alespoň u RPGček, protože když vám vaši společníci utečou ve „skillování“(skill-dovednost, budou mít lepší schopnosti, lepší předměty), tak už se v dalších fázích hry, kdy přicházejí těžší protivníci vůbec nechytáte. Je tedy na zvážení každého z vás, jestli to brát tak vážně a zahrát si jen občas, nebo se do toho položit jako můj kamarád, ale pak tomu nutně musíte něco obětovat…