Čtrnáctiletá Mattie právě přišla o otce. Chladnokrevně jej zastřelil asociální a slabomyslný padouch, který si říká Tom Cheney. Zákonem pověřené autority mají plné ruce práce s akutnějšími případy bídáků, takže se Mattie s pragmatičností sobě vlastní rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou, najme si maršála Roostera Cogburna pověstného svým poněkud nevybíravým přístupem k psancům mimo zákon (a všem ostatním členům lidské rasy) a vydá se s ním na území indiánské rezervace pátrat po Cheneym. Do cesty se jim k tomu přichomýtne ješta LaBeouf, poněkud arogantní mládenec, nicméně nefalšovaný texaský ranger, který ma na Cheneyho také spadeno. Dotyčný viník utíká a schovává se, divoká příroda je nemilosrdná a drsné zákony Divokého západu taktéž. Z pronásledování vraha se tak stává cesta jedné dívky za dospělostí a cesta jednoho cynika za objevením hodnoty skutečných citů za doprovodu tklivé krásné hudby a přenádherných přírodních scenérií.

Tolik lze ve stručnosti říci k dějové lince čerstvého počinu slavného režiserského a bratrského dua Ethana a Joela Coenových. (A můžeme ještě zkonstatovat, že se tak nejnovější verze nijak neodlišuje od čtyřicet let staré verze s Johnem Waynem v hlavní roli ani od literární předlohy). Oproti jejich poslednímu snímku, bryskné satiře Seriózní muž, se „Opravdová kuráž“ bude lépe srovnávat s oskarovým trhákem z roku 2008 „Tahle země není pro starý“ - před dvěma lety Coeni proměnili čtyři z osmi nominací, „Opravdová kuráž“ získala hned deset nominací včetně té za nejlepší film. A ač se nemohu pochlubit tím, že bych měla nastudovanou kompletní filmografii bratří Coenů, přinejmenším z těch jejich filmů, které jsem měla možnost vidět za posledních pár let, je ten poslední tak nějak „nejoskarovější“ (rozuměj dostatečně srdceryvný, přístupný konzumentským masám a s ponaučením na závěr, ač v tomto případě hodně rozporuplným). A přesto není sentimentální ani kýčovitý a je dostatečně „coenovský“ na to, aby neurážel cyniky a milovníky černého humoru, kteří se v nominacích na zlatou sošku většinou moc nenajdou. Je to film, který velmi umně balancuje na hranici mainstreamu a lahůdky pro náročné a od každého si bere jen to lepší. Silný a přímočarý příběh vyprávěný bez nějakých větších oklik či překvapivých dějových zvratů, zároveň opepřený trochou onoho již zmiňovaného černého humoru (Jeff Bridges v roli Cogburna je v tomto směru spolehlivý) a nějakou tou dávkou mrtvých těl, navíc skvěle a přesně herecky obsazený...co víc si přát. A nedočkáme se ani slzavého údolí na závěr, ač k tomu vyústění příběhu přímo vybízelo a lecjaký hollywoodský hitmaker by se s tím nemazlil a doják tam mrsknul nehledě na to, jestli tím zkazí dojem nebo ne (závěr byl vlastně tak strašně nesentimentální, až me to trochu naštvalo, ale zpětně to s radostí beru jako další plus filmu). Joel a Ethan nám však opět potvrzují, že nejsou jen tak nějací hitmakeři, nýbrž především osobití režiséři s vlastním nezaměnitelným rukopisem.

Jeff Bridges proslul jako „Dude“ Lebowski a přestože studnice kultovních hlášek se z něj v tomto případě nestane, role Cogburna mu sedne jako ulitá. Špinavý, zanedbaný, drsný a životem protřelý a přece tak trochu roztomilý, uvěřitelný a veskrze sympatický maršál je ideálním protihráčem efektnímu, vymydlenému a přesto tak trochu nepříjemnému LaBeoufovi v podání neokázalého, ale brilantního Matta Damona. Jak Cogburn, tak LaBeouf jsou navíc obecně velmi výživné postavy – s velkým komickým potenciálem, který ale režiséři nikdy nedovedou do krajnosti, naopak jej nechávají jen tak lehce odkapávat a zároveň rozvíjí do plné síly jejich potenciál dramatický. Hailee Steinfeld distributoři právem označili za herecký objev. Její Mattie se na první pohled jeví klidná, rozhodná a dospělá, ale v civilním hereckém projevu se dají vytušit ukryté zmatené a bolestné emoce dospívající právě osiřelé dívky. Žádný kýč, žádný sentiment, žádná zbytečná stylizace – a to prosím u črtnáctileté herečky, která hraje osiřelou dívku na cestě za pomstou. Smekám.

Osobně nejsem velkým fanouškem westernů (kromě klasiky „Tenkrát na Západě“ mě oslovuje už jen Limonádový Joe a ten nikdy Oskara nedostane) a vlastně ani nijak nadšeným fanouškem bratří Coenů (uznávám, že jsou to režisérské osobnosti a jsou brutálně vtipní, ale ne vždycky mi to prostě sedne). Možná právě proto se u mě „Opravdová kuráž“ dostává na první místo v hodnocení jejich filmů – není pro ně úplně typický. Vypadá to jako western, ale taky to úplně western není. Je to film pro fajnšmekry, ale několika mílovými kroky nakročený k mainstreamovému divákovi. Každopádně je to zážitek, za kterým se vyplatí vyrazit do kina.