Letošní filmový rok je poněkud nevyvážený. Udeří léto a téměř přestane být na co chodit, vidím to tak na návštěvu sotva jednoho filmu za měsíc. Zato začátek roku je kvalitními filmy našlapaný. Už jsem jich zhlédl pět a jedním z nich je Pokání.

Doporučuji ho všem, protože se vymyká z běžné produkce. Myslím ovšem, že nejvíce ho ocení milovníci osudových příběhů plných citů, jaké známe spíše z literatury 19. století.

Anglie 1935, venkovské sídlo bohaté rodiny Tallisových. Sestry Cecilia (Keira Knightley) a malá Briony, chudý správcův syn Robbie, jehož Tallisovi vydržují na studiích. Robbie miluje Cecilii, Briony zase dětskou láskou Robbieho. Když si Briony přečte Robbieho dopis pro Cecilii, pak je načapá při souloži v knihovně a nakonec na statku dojde ke znásilnění mladé dívky, nejistá a zmatená a žárlící Briony označí za pachatele Robbieho. Více neřeknu, abyste mi zase nenadávali, že všechno vykecám.

Atmosféru filmu bych označil jako dusivou – ani se mi nechtělo film po opuštění kina rozebírat, byť to s oblibou, naplněn čerstvými dojmy, činím. Tentokrát jsem raději o filmu přemítal v duchu, o samotě.