Vyvážení bílé je jednou z funkcí, které je nutno porozumět, aby vaše snímky měly tu správnou realistickou barvu. O tom, jak vyvážení bílé funguje a jak s ním pracovat, si proto povíme více.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že je vyvažování bílé specialitou digitálních fotoaparátů, není to úplně pravda. Již v době rozkvětu analogové fotografie existovaly v případě diapozitivních filmů dva typy materiálu – jeden pro fotografování v umělém osvětlení a jeden pro fotografování při přirozeném světle. Každý z těchto filmů byl jinak citlivý na barvu světla, což je ve velmi zjednodušené formě stejná vlastnost jako současné vyvážení bílé.

Světlo, které je kolem nás má různou barvu, respektive barevnou teplotu, udávanou v Kelvinech. Srovnání barvy s teplotou může být matoucí, jak vlastně souvisí? Barevné spektrum světla je ovlivněno jeho teplotou. Barva světla se tedy vyjadřuje teplotou, na kterou je potřeba zahřát absolutně černé těleso, aby vyzařovalo právě zamýšlenou barvu.

Teplota světla, se kterou se setkáváme asi nejčastěji, je v rozsahu 2 500 až 10 000 K. První hodnota je běžná pro klasickou žárovku vydávající nažloutlé světlo, druhá hodnota pak pro modré nebe bez slunce, kdy je světlo spíše namodralé. Ve většině případů se teplota světla pohybuje kolem 5500 K, což je přibližně hodnota jasného slunečného dne.