Útrpení není jen o těžkých nemocech, ale je to celkově utrpení jako takové. Musíme pochopit, že příčina všech utrpení je v nutnosti popudit člověka k nápravě narušení spojení mezi dušemi. Jiný zdroj utrpení není. Je nutné člověka znepokojovat, nedopřávat mu klid v jeho současném stavu a tímto jej nutit postupovat ke sjednocení. Nemá-li člověk k tomuto síly, je postrkován ze všech stran, aby si uvědomil nutnost změnit svůj stav. Proto prožívá různé druhy utrpení.

A tak, útrpení je formou odhalení naší nenapravenosti. Část útrpení se projevuje přes různé nemoce. Ve fyzickém těle nemoc vzniká proto, že jeho části neudržují mezi sebou harmonickou součinnost. Některé z nich nejsou schopni udržovat rovnováhu s celým tělem – v tomto, je příčina jakékoliv nemoci.

To samé se vztahuje i na duchovní sféru. Všechny duše jsou spojené do jednotné konstrukce, která se nazývá Adam Rišon. Všech sedm miliard je propojeno v jednotném organizmu „jako jeden člověk s jedním srdcem“ a představují jednotné stvoření. Spojení všech duší do společného systému lze srovnat s naším fyzickým tělem. Toto se skládá z různých druhů buněk, orgánů, šlach, kostí, a všechno toto dohromady je člověk. Stejný „člověk“, pouze složený ze všech duší, se nazývá stvořením.

Abychom se mohli stát plnohodnotnou součástí společného systému, musíme si každý napravit svoji duši. Nemůžeme to udělat přímo a tak napravujeme svoje vtroušení ve všech ostatních duších, svůj vztah k nim. Tímto způsobem, abychom se mohli zbavit utrpení, musíme napravovat ne sebe, ale svoje spojení s ostatními.