Poprvé se s ním setkal úplně náhodou. „Strašně rád cestuji vysoko do hor a na ledovce. Na jedné ze svých cest jsem poprvé uviděl tento nástroj. Nejprve jsem kolem něj jen prošel. Až později jsem se vrátil a zkusil na něj hrát, “ řekl Pfeiffer. Zemi, kde zvon poprvé uviděl nechtěl prozradit. Je to prý jeho oblíbené místo a nerad ho prozrazuje lidem.

Hraní na tento nástroj je podle něj přirozená věc. Rozeznívá se třením mokrých dlaní o dvě madla. „Nějak na něj netrénuji. Člověk musím mít dobrý cit a talent, aby na něj uměl hrát. Zkoušelo to spoustu mých přátel, ale nešlo jim to. Pro mě je to tak nějak přirozené, “ popsal své zkušenosti hudebník.

Zvuk vydává zvon i za pomocí hladiny vody. „Když hraji opravdu intenzivně, kapičky vody začínají létat klidně i několik centimetrů nad hladinu, “ vysvětlil Pfeiffer. To také rádi pozorují návštěvníci an jeho koncertech. „Vždycky na závěr si můžou přijít prohlídnout nástroj z blízka a vidí, jak z něj stříkají kapky vody, “ popsal své koncerty Pfeiffer. Udělal už jich přes dvě stě a lidé o ně mají stále zájem. Zvon má totiž i velmi zajímavou historii. Je tradičním nástrojem v tibetských klášterech. Je vázán zejména s lamaismem a dalšími východními filozofiemi.

Pfeiffer na něj sice hraje, ale nedá se o něm říct, že by se výrazně přikláněl k těmto náboženstvím. „Zajímám se o filozofii. Založil jsem i Duchovní univerzitu Bytí a vydávám filozofické knihy. Že bych ale tíhnul k východním náboženstvím, se říct nedá, “ vysvětlil Pfeiffer.