Děkuji hlavně šikovné dozorkyni, která se podařilo, teda pevně doufám, tenhle článek propašovat na můj blog. Snad se to dostane i k vám, jinak už nevím co dělat.

Prostě zbylo nás v neděli pět, sice spících, ale poslední zátah policie byl tak rychlý, že jsem nestačila ani otevřít oči a v pyžamu jsem se ocitla u vyšetřujícího soudce. Co to bylo za bordel? Mlčím jako zarytá. Kam vás máme dát? Nevím, nevidím. Je vás už plno v místním věznicích! Nevím, zapírám. Ale jedno je fakt, první den odvezli místní uniformovanci deset lidí, včetně táty a já převzala velení. Je to jenom o tom, jak pokračovat.

Sobota, nečekané ráno, vybrali naše tety, hrály se s panenkami a zpívali něco o medvídkovi. Další průser a to jsem ještě nevytáhla trávu z trávy. Mluvíme o čaji a znovu houkají sirény, copak zase pánové v uni. Máte tady nahlášeného jednoho delikventa a pět úchylaček. Tak to teda ne! Těžce bráním stavy, jenom jednoho úchyla jsem viděla u ohniště. Nezájem, je to v pytli, odvážejí dalších osm lidí, takové neviňátka, nikdy nefetovali, jenom si dali občas šluka.

Je to tam a nikdo se k tomu nezná, dejte to někdo do Aukra, dík moc, předá vám vše správce areálu. Moc mne mrzí, že jste to nevyčetli dříve mezi řádky na blogu, jsem potvora a ten sraz v trávě byl teprv třetí, ne jednadvacátý, jak jsem vám kecala, omlouvám se….