Pan Martin Voinicu z obce Vadastra v župě Olt asi hodně překvapil své příbuzné, sousedy a přátele, když je pozval na svůj vlastní pohřeb. Chtěl prý mít jistotu, že v budoucnu, až to bude „naostro“, půjde všechno podle plánu.

Svůj vlastní pohřeb se pan Voinicu rozhodl zorganizovat hlavně proto, aby nemusel tento těžký a nepříjemný úkol v budoucnu nechávat na své rodině. A ta se ani moc nezdráhala, kdy si uvědomila, že bude snadnější připravit takovou událost v době, kdy není zničena smutkem.

Vonicu se při přípravě smutečního obřadu nechal inspirovat literaturou i pohřby druhých. Dokonce si vlastnoručně vykopal hrob na hřbitově a položil se do něho, aby si zkusil, jak to vypadá. Pozvání na „zkoušku“ přijal také místní kněz, který na fiktivním pohřbu promluvil, i příbuzní, kteří měli za úkol zkušebně naříkat u náhrobního kamene.

A jak celá akce nanečisto dopadla? „Se svým pohřbem jsem byl nadmíru spokojený, “ řekl pan Voinicu s viditelným potěšením. Také příbuzné pohřeb velmi nadchl. „Kdybychom to dělali až po jeho smrti, bylo by to mnohem těžší, “ potvrdila Voinicovu hypotézu jeho snacha Ončica. „Normálně by každý na pohřbu brečel, ale takhle nikdo neuronil ani slzu. Bylo to velmi příjemné, takže se to podobalo spíše svatbě než pohřbu, “ dodala.