Se Sedum rubrotinctum jsem bojovala několik let. V době, když jsem začínala pěstovat sukulentní rostliny, v samých začátcích, jsem měla pár druhů sukulentů, které jsem zimovala na okenním parapetu při běžné pokojové teplotě. Díky nevhodným podmínkám a minimálním zkušenostem, jsem tenkrát ztratila poměrně dost krasulek, které nyní horko těžko opět získávám do sbírky. Mezi několika druhy echeverií na okně přežíval i mexický rozchodník Sedum rubrotinctum. Nijak zvlášť nevynikal svou krásou, prostě takový normální sukulent, co tvoří spíše poléhavé stonky s hezkými válečkovitými, lahvově zelenými listy. Pochopitelně že rostlina nic moc nerostla, během zimy spodní lístky většinou opadaly, takže to bylo tak trochu spíše košťátko než krásný rozchodník.
Postupem času, tak jsem se sbírka rozrůstala se přezimování stalo zásadním problémem. Nakonec došlo k tomu, že pro sukulenty jsme vyčlenili jednu místnost, kam je na zimu přesouváme. Letos jsme k našemu zděšení zjistili, že už ani tato místnost nestačí. Ale proč o tom vlastně píši. V této místnosti udržujeme po celou zimu teplotu 6°c, což je ideální pro chladnomilné druhy sukulentů. Ty skutečně odolné jsou na velkém parapetu těsně u okna, kde je teplota jstě nižší. Přímo na okně jsou crassuly a mezi nimi se vloni objevilo i Sedum rubrotinctum, opřené o okenní tabulku.
