Už se hnuly ledy, praskají kry, plní se dávná přání, plní se najednou, hlava v dlaních svět se točí před očima, je to málo, poslední haléře v nedohlednu, není nač si stěžovat vrací se zpět hejna všech tužeb, přeji si lásku Nejmocnějšího ne dostávat, ale naučit se dávat, rozpoznat konečně jak jedině láska k Němu, je počátek svobody bez utrpení, stále vyzařuje milost, světlo pravdy hluchý slepý, se srdcem naruby mou vinou jest, že nevnímám tu péči a nekonečné dobro, všechny ty zvrácené pohledy, křižovatky, pocity vykonaného díla, je čas nejvyšší čas přestat si lhát, nejsem ten kdo cokoliv změní, klubka všech přání rozmotat, nepřidávat další příběhy zakončené slzami a bědováním, hledání dokonalého štěstí je u konce, dokonalé je to co je stálé a nikdy se nemění, v bdělém stavu snovém anebo beze snů, stále tu je Ten kdo nedotčen zůstává, vědom si sebe i všech proměn, Jemu se odevzdávám, sebe samého tím prožívám a pozoruji to co mnou protéká, bývalé zloděje nejcennějšího pokladu na světě.