Jak blažené je pouze být, cítím Tvou lásku, tolik otázek pochyb a marnění, díval jsi se s pláčem na bloudění syna svého, který chtěl tajemství vesmíru znát a zapomněl, že nezná sám sebe, jak moc chce se mu plakat, když teď cítí Tebe, lásku bez hranic, poznává se lístek v koruně nesmrtelného stromu, Vědomí. Z otrockých přísad chutí a vůní stává se síla, která je Tebou samým, tančíš a přece se nepohneš ani o píď, pokorně stojím ve chrámu života, prosím o odpuštění a zbavení hříchu slepoty, dar Milosti Tvé ať nikdy už neopouštím.Věnováno rodinám Mistrů, Vackovým a Krutinovým a všem Přátelům na cestě, s Vámi vím, jak a kudy po ní kráčet, bez Vás by to nešlo.