Skutečná zima přišla až v měsíci, o kterém se říká, že je nejchladnější. Při zamyšlení jsem zjistila, že je to tak. Je opravdu nejchladnější, až nejmrazivější. Leden! Jak magický měsic plný nečekaných událostí a zvratů.

Na větvích stromů se zmrzlé vločky, tvořící bílou pokrývku, brání větru, který do nich stále naráží. Některé ovšem padají ladně na zem, na hlavy kolemjdoucích lidí, na zvířata....

Vím o někom, komu by se tahle rozmanitá a mrazivá zima moc líbila. Jsem si tím jistá. Miloval ji. Tak jako léto, tak jako vodu a plavání v ní. Tak jako miloval neskutečné štěkání na zvonící zvonek při návštěvách. Jak miloval mrkev s hráškem a kukuřicí v granulích...jak Miloval volnost když sme ho pustili za barákem a on se proháněl z jesné strany na druhou a štěkal. Jak podával obě packy, když sme opakovali naše povely.... Jak byl šťastný když na Domašově si s ním všichni hráli a byl pořád venku a lítal s klukama a s míčkama...