Když jsem 7. července opouštěla letiště ve Frankfurtu, o Malajsii jsem toho moc nevěděla. Jediné čím jsem si byla jistá, bylo to, že po 11 hodinách letu vylezu z letadla v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie, jehož obrázek jsem si před pár měsíci úspěsně vygooglila na internetu. Pocity dobrodružství se ve mě mísili s různými obavami. O tom co jsem ale v Malajsii zažila si spousta lidí může nechat jen zdát.

A proč jsem se vůbec rozhodla vyjet? Myslím, že jsem potřebovala změnu. Hledala jsem něco co by mi umožnilo posunout se dál, něco co by mi pomohlo na chvíli uniknout od všeho. Měla jsem chuť cestovat, objevovat, poznávat. Při výběru stáže bylo mým hlavním kritériem práce s dětmi, která mě baví a se kterou už mám zkušenosti. Projekt Young Visionaries, organizovaný mezinárodní studentkou organizací AIESEC v Malaysii, byl proto pro mě jako stvořený.

Do Malajsie jsem tedy přijela učit děti angličtinu, matematiku, pomáhat jim s domácími úkoly. Učení ale nebylo jedinou naplní mé stáže. Přijela jsem se také s dětmi podělit o svoji kulturu a zároveň se přiučit něco o té jejich. Po 6 týdnech jsem se vrátila domů se spoustou neuvěřitelných zážitků. Nevynechala jsem snad žádnou možnost někoho vyzpovídat a dozvědět se tak víc o různých kulturách, zvycích, náboženstvích. Poznala jsem lidi různých národností a navázala nová přátelství s úžasnými lidmi z různých koutů světa.

Rumah Kasih znamená v překladu něco jako “dům plný lásky”. V tomto domově, jehož chod zajišťovali dvě “house mothers” a několik dalších dobrovolníků a sponzorů, jsem 6 týdnů žila spolu s 20 děvčaty ve věku 8-18 let. Hned první týden mě čekal těžký úkol a to zapamatovat si všech těch 20 podivně znějících dívčích jmen. “Study time”, což byla moje hlavní pracovní doba, jsme měli na programu 3x denně (3h dopoledne, 2h odpoledne a 1, 5h večer). A tak jsem musela být hodně kreativní a přicházet s novými nápady, jak své studenty přimět k soustředění a zábavnému učení.