Pane Jiří, poslala jsem Vám mail i s tím, co mi psala Milada. Nečekala jsem takový útok, ale i když to bolí, nebudu ji vracet a oplácet stejně. Něco jsem ji napsala, ale už nic od ní nechci. Potřebuji se jen zbavit toho smutku, který mne proniká a je to skoro jako to ranní tušení. Včera jsem se setkala s velkým dobrem, tak nutně muselo přijít velké zlo, ale nemusím kvůli tomu trpět nebo trápit se, ale stejně nevím přesně, co dělat, abych našla zpátky radost a necítila se tak špatná. Zítra budu zase do 19 hodin v práci a jestli mi napíšete mail, tak ho budu číst až večer kolem 20.hod.Mějte se hezky.Ružena

Dobrý den, napadá mne jediná odpověď: "Promiň, jestli jsem Ti způsobila nějaké nepříjemnosti. Posílám nový odkaz. Nejsem technický typ, snad bude fungovat. Stále hledám inspiraci ke svému vývoji. Děkuji Ti za tvůj podnětný dopis, zamyslím se nad Tvými slovy." Když se dívám na ten dopis, nevidím v něm snahu útočit. Autorka se vyjadřuje kriticky, je to její pohled na věc. Ani nevidím, že by chtěla celou věc nějak rozebírat. Je tu snaha vám pomoct, i když její pohled se mi jeví velmi subjektivní. Není problém říct druhému, jak ho vidím. Jde o to, co s tím udělat. Jinak nemá smysl kritiku vyslovovat. Jestli mohu poradit, nenechte se zavléct do debaty o tom, jestli něco děláte dobře nebo špatně. Děláte to nejlepší, co v daný okamžik umíte. V dopise ani nevidím touhu po dialogu.Myslím, že nespokojenost autorky není daná tím, jestli odepisujete včas nebo ne. U přátel je to přece jedno...No to je zatím vše, pomysleme v dobrém na vaši přítelkyni. A můžete zapomenout na výčitky, že očekává detailnější dopis. Pěkný večerJirka

Dobrý den!Děkuji Vám za mail. Děkuji Vám za radu. Já jsem ji včera odepsala, ale ne tak hezky, jak jste mi radil. Objevuji v sobě dost drsnosti, a to bych chtěla změnit. Včera mi dcera přendala simkartu do jejího telefonu a já jsem se učila zase pracovat s dalším mobilem. Chtěla jsem Vám napsat, ale Vaše číslo zůstalo v tom telefonu.To nevadí. Musím přiznat, že je mezi námi ten rozdíl, že co já tuším, to Vy umíte vyslovit. Souhlasím s Vámi, jak hodnotíte její psaní. Já jsem se na to dívala očima kritizovaného a Vy jste to mohl posoudit objektivněji a realistickým mužským pohledem. Děkuji Vám, že mi pomáháte růst po duchovní stránce. Mějte se krásně.Ružena

Dobrý den, drsnost je někdy také dobrá. Pokud se vnitřně nehněvám a jsem na všem nezávislý, pak bych vlastně na všechny otázky říkal - mě je to jedno. Sice mě věci netrápí, ale z pohledu jednoty či poznání vlastně tento svět tvořím. A tak si pochutnávám na dobrotách, když někdo potřebuje naplácat, tak mu mohu naplácat. A v mém srdci je přitom mír a láska, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Když se mne hospodyně zeptá - copak by sis dal dobrého k jídlu, tak se usměju a vyberu si. A skutečně si pochutnám. To znamená, že jsem přítomný i v nehybné hlubině vědomí i na jeho povrchu - to je ve vnímání věcí pozemských.Nemohu v tomto smyslu rozdělovat věci na materiální a duchovní. Vždyť všechno je obsaženo ve vědomí, všechno má stejnou podstatu...Proto osvíceného člověka na první pohled nemusí lidé ani poznat - má takové ego, jaké právě potřebuje, aby splnil svůj úkol na této zemi.Každý umíme něco, co nám jde velmi dobře. U mne je to možná právě to, že umím mnohé vyslovit. A vy tím pádem umíte vše, co já. Stačí, když si představíte, že vaše jedna část (vědomí) je vlastně mnou. Brzy zjistíte, že vám jde mnoho věcí, které jste viděla u mne nebo u jiných lidí. Budete to videt/vědět po svém.Úsměv je přirozenou vlastností člověka. Vzpomínáte si na řehot pubertálních dívek, které se smějí a nevědí čemu?. Je jim dobře a v ten okamžik jsou přirozené a veselé. Když vám bude dobře, dobrá nálada a smích nebudou nikdy daleko. Stačí si jen vzpomenout na tu dovádivou holčičku. Jednoho dne jí dospělí řekli, že má být vážná a ona skoro zapomněla na smích. Znamená to tedy zase si ten smích dovolit a zapomenout na ty hlásky dospělých ve svém nitru "tohle se dělá a tohle se nedělá". Časem budete dělat vše, co vás právě napadne a uvěříte, že je to to nejlepší.Je tam mnoho ale... to nevadí...Přeji hezký den, Jirka