Metody využívané k udržení vaší nevědomosti se neustále vylepšují. Bývaly časy, kdy vlády neměly zapotřebí se nechat zverbovat do dezinformačních válek. Propaganda bývala přímočará. Lži bývaly jednodušší. Kontrola informačních toků se snadno nařídila. Během středověku nebylo dovoleno Bibli překládat z latiny do dalších jazyků, samozřejmě spolu i s dalšími svazky, ze kterých by mohly vzejít „nebezpečné kacířské myšlenky“. Bylo tomu tak ve velké části zažitého feudálního systému a jeho hierarchie králů a kněží. Pravidla se vynucovala hrozbou konfiskace majetku a popravy každého, kdo se uchýlil od diktatury. Ti, kdo měli objektivní informace mimo kolektivní světový názor, byli mučeni a masakrováni. Elity si držely objektivní informace pro sebe a odstranily jejich zbytky ze známosti pro hlavní proud, kolikrát i po staletí, než byly znovu objeveny. S příchodem Americké revoluce elity už nemohly panovat nad informacemi ostřím meče či hlavní pušky. A tak se zrodilo složité umění svatých dezinformací. Techniky svaté lži byl propracovány a uvedeny k dokonalosti. Mechanika lidské mysli a lidské duše se stala pro elity nekonečnou posedlostí. Cíl byl zlovolný, leč sociálně radikální; místo aby se vynakládala nemožná energie na potřebu diktovat samotnou formu a existenci pravdy, tak dovolili, aby prosákla, ale zastřená mlhou svatých dezinformací. Cílem nebylo objektivní pravdu zničit, nýbrž ji ukrýt hluboko před letmým pohledem hlupáků. V moderní době s jejími pečlivě vykonstruovanými metodami, bylo tohoto cíle z větší části dosaženo. Tyto metody ovšem mají ze své podstaty určité slabiny. Lži jsou křehké. Vyžadují neustálou pozornost, aby se udržovaly při životě. Odhalení objektivní pravdy může strhnout celý oceán dezinformací tak, že se okamžitě vypaří. Zpravodajství od té doby, kdy byl vynalezen tiskařský stroj, sice neustále přechází z jedné formy do druhé, ale první metoda mediální dezinformace opravdu začala dávat ovoce až pod dohledem novinového průmyslu, který věřil, že pravda je tvárná a lze z ní cokoli vytvořit, dědictví lží a senzačnosti žije. Lži hodně, vycouvej z toho potichu. Mediální zdroje na titulní straně uvádí často novinářské kachny, které pak, když je nachytají, potichoučku stáhnou, když je pak ta lež nakonec odhalena, je už příliš pozdě, a velká část populace si toho ani nevšimne, nebo se nestará o to, že pravda vyšla najevo. Vykalkulovaná chyba. Jinak je to známo též jako „vyzobávání hrozinek“ z dat. Jediná informace či nějaké na skutečnosti se zakládající vodítko k pravdě může vykolejit celé dezinformační zpravodajské téma, takže místo aby je zkoušeli znevažovat, jednoduše předstírají, že vůbec neexistují. Když se takový fakt přehlíží, tak ta lež může vypadat i naprosto racionálně. Této taktiky se rovněž rozsáhle využívá, když dezinformačními agenty jsou zlovolní žurnalisté zapojení do otevřené diskuse. Občas pravda do povědomí veřejnosti prosákne i přese všecko, co média dělají, aby ji pohřbila. Když k tomu dojde, unikne se tomu jedině tak, že se pokusíme změnit ohnisko zájmu veřejnosti, a odvést ji tudíž od pravdy, jejímuž uchopení mají tak blízko. Média toho dosahují „reportážním přetěžováním“ nějakého tématu, které nemá nic společného s daleko důležitějším problémem, co je zrovna po ruce. Je ironií, že když se média pustí do podružné záležitosti a zavalují nás reportážemi o ní, až je nám z toho blbě, způsobí to, že mnoho hlupáků si myslí, že když média o tom nejsou schopna přestat kecat, musí to být důležité! Občas, se stane, že i do televize omylem prorazí lidé, kteří mají upřímnou starost o to, jak se vede průměrnému člověku. Ovšem jen zřídka se jim dovolí přednést své názory, nebo informace zevnitř dění, aniž by se museli probít bariérou pečlivě vyumělkovaných klamů a propagandy. Protože média ví, že ztrácí věrohodnost, když nedovolí objevit se hostům s opozičními názory, tak pokaždé, když se to děje, naaranžují choreografii speciálních televizních debat v nesmírně omezujícím prostředí, které tyto hosty tlačí do defenzivy, a vytváří jim překážky, aby jasně přednesli své myšlenky a fakta. Tyto taktiky přijali vlády a dezinformační specialisté po celém světě, nejviditelnější jsou však v televizních debatách. Moc nespočívá jen v tom, co máš, ale i v tom, o čem si nepřítel myslí, že máš. Přesvědčit svého oponenta, že jeho boj je marný. Tvoje opozice může jednat ale jinak, nebo i váhat s nějakou akcí vůbec, na základě jejich vnímání tvé moci. Nikdy se nepouštěj do toho, s čím nemají zkušenost tvoji lidé, a kdykoliv je to možné, táhni to k tomu, s čím nemá zkušenost nepřítel. Nenech se vtáhnout do debaty o tématu, které neznáš tak dobře nebo lépe než tvoje opozice. Je-li to možné, zatáhni do takové situace místo toho je. Hledej způsoby jak zvýšit u své opozice pocit, že tu nejsou doma, cítí úzkost a nejistotu. Cíl je maten zjevně chybnými argumenty, kterými jsou nuceni se zabývat. V televizi a v rádiu to rovněž slouží k vyplýtvání vysílacího času na to, aby se cíli zabránilo přednést svou vlastní pozici. Přiměj nepřítele, aby jednal mimo vlastní pravidla. Cílem je zaútočit na oponentovu věrohodnost a reputaci jeho obviněním z pokrytectví. Když se při téhle taktice povede nachytat oponenta i na těch nejmenších hříšcích, vytváří to průlom pro další útoky. Zesměšnění je tou nejmocnější zbraní člověka. Opozici to rozzuří a ta pak reaguje k tvému prospěchu. Rovněž to funguje jako nátlakový prostředek k donucení nepřítele k ústupku. Dobrá taktika je taková, při které se lidé baví. Když svá diskusní témata udržuješ jednoduchá a legrační, udržuje to tvou stranu v motivaci a pomáhá to k tomu, aby se tvá taktika šířila už sama, aniž by bylo třeba instrukcí a povzbuzování. Taktika, která táhne moc dlouho, se stane utahaná. Nestaň se starou novinkou. Když budeš svou taktiku udržovat čerstvou, je snadnější udržet své lidi v aktivitě. Udržuj tlak různými taktikami a akcemi a využívej během této doby všech událostí k vlastnímu účelu. Neustále zkoušej nové věci, abys opozici vyváděl z rovnováhy. Jak opozice zvládne jeden přístup, udeř na ně z boku něčím novým. Nedej nikdy cíli šanci na odpočinek, přeskupení, zotavení či změnu strategie. Využij příležitosti ze současných událostí a překruť jejich důsledky, aby podporovaly tvoji pozici. Nikdy nepromarni dobrou krizi. Hrozba je obvykle děsivější než to nebezpečí samo. Tohle jde ruku v ruce s Umožni své opozici, aby vyplýtvala veškerou svou energii v očekávání nezvladatelných scénářů. Ty chmurné možnosti mohou snadno otrávit mysl a povedou k demoralizaci. Hlavní je rozvoj operací, které budou na opozici vyvíjet neustálý tlak. Cílem tohoto tlaku je přimět opozici, aby reagovala a dělala chyby, které jsou nezbytné pro konečný úspěch kampaně. Když zatlačíš na zlo dostatečně tvrdě a hluboko, prorazíš ho na druhou stranu. Nikdy nepříteli nedovol, aby nabíral body na tom, že ses nechal nachytat na řešení toho problému. Stěžuj si, že tvůj oponent pouze „na problémy poukazuje“. Žádej, aby nabízel geniální řešení. Vyber si cíl, na ten se vrhni, personalizuj ho a polarizuj. Odřízni síť příznivců a izoluj cíl od sympatií. Příznivci cíle se sami odhalí. Jdi po jednotlivých lidech, ne po organizacích a institucích. Lidem ublížíš dříve než institucím. Až příště budete sledovat debatu, koukejte se na ty odborníky pečlivě, nejspíš uvidíte mnohé, pokud ne všechny tyto výše uvedené strategie používané na bezelstné lidi, co se pokouší říkat pravdu. Nejdříve to vypadalo, že vláda a elitáři web jako nějakou divnou novotu ignorovali, nebo to brali jen jako další mechanismus, kterého mohou využít k šíření dezinformací. Jak teď už všichni dobře víme, přišli na tomhle hřišti o míč, a internet se stal nejmocnějším nástrojem pravdy, jaký kdy historie viděla. Tak se teď o nich říká, že vynakládají neuvěřitelné zdroje, aby tuhle svoji chybu dohnali, za využití všech triků ve svém arzenálu, aby uživatele webu zase dokopali k poddajnosti. Ač anonymita internetu umožňuje určitou imunitu proti mnohým manipulačním taktikám, tak ale také vládám umožňuje útočit na ty, kdo zkouší pravdu šířit v skrytu. Většina lidí je už od školky učena, aby ignorovali svůj instinkt pro pravdu a podvolili se autoritám u všech věcí, na které poskytují odpovědi. Kontrolou zdroje dat při jakémkoliv vyšetřování, ať právním či vědeckém, dostává vláda schopnost vykonstruovat si takovou pravdu, jakou si přeje, je tomu tak potud, pokud se lidé nestarají o zdroj dat. Pokřiv statistiku: Tato taktika je extrémně zřejmá u odhadů nezaměstnanosti, aby to vypadalo, jako kdyby bylo méně lidí nezaměstnaných, než jich opravdu je. Vina kvůli falešné asociaci: Vlády čelící účinným oponentům budou vždy zkoušet tyto osoby či skupiny v očích veřejnosti démonizovat. To se často dělá jejich asociací se skupinami či idejemi, které veřejnost už nenávidí. Lidé na mocenských pozicích si už po staletí uvědomují důležitost kontroly opozice. Když nějaké hnutí vyroste do opozice vůči autoritám, tak si musíš zajistit vůdcovství v tomto hnutí. Lidé mají tendenci ostatní lidi a ideje kategorizovat a nálepkovat si je. To je ať už k dobru či ke škodě, je to základní prvek toho, jak chápeme složitosti světa. Této složky lidské povahy jako mnohých dalších lze zneužít jako mocného nástroje pro sociální manipulaci. Tím, že polarizují debatu a vtěsnají ji do rámce s umělými hranicemi a zřídí dva póly této debaty, mohou sociální inženýři eliminovat vnímání možnosti třetí alternativy. Člověku jen stačí, aby pozoroval ty rozpálené debaty, aby viděl, jak hluboce je tahle víra u obou stran zakořeněná, blbec rozhodně jedná jen tak, aby přesvědčil, že všichni andělé jsou na jeho straně a všichni ďáblové na té druhé straně. Nejlepším způsobem k odzbrojení dezinformačních agentů je znalost jejich metod práce zevnitř i zvnějšku. To nám dá schopnost přesně v podrobnostech poukázat, co dělají, v okamžiku, kdy to zkouší udělat. Okamžité odhalení dezinformační taktiky, zrovna když se používá, je pro osobu, co ji zneužívá, velice destruktivní, když někdo jejich metody rozebere přímo před očima všech a obvykle se stáhnou a z debaty, kde se objevili, utečou. Lidská duše dýchá v atmosféře lásky a bez ní, nemůže nepřežít. Bez ní se tenhle druh sám od sebe zhroutí vyhladovělý nedostatkem intelektuální a emociální výživy. Dezinformace nejenže nás ohrožuje zvnitřku ve fungování našeho světa; činí nás také zranitelnými strachem, nechápavostí a pochybnostmi a všemi těmi věcmi, co vedou k destrukci. Může vést dobré lidi, aby spáchali strašlivé ukrutnosti proti jiným nebo i proti sobě. Nedojde-li k organizovanému úsilí o objektivní pravdu, tak budoucnost vypadá opravdu bezútěšně.