Vanoce jsou casem, kdy vubec neni na skodu se na chvili zastavit a vzpomenout si na nektere veci. Pripomenout si pribehy, ktere se udaly kdysi, tak jak si je, obcas s obtizemi, vybavujeme. Pripravujeme byt na stehovani. Z jedne krabice na me o vikendu vypadl svazek fotek, ktery se mnou cestoval vsude, kde jsme bydleli. Na jedne fotce mi je asi tak dvacet jedna a stojim pred aeroklubackym letadlem s postarsim panem, ktery me jeste o hlavu prevysuje.

Tim postarsim panem byl Karel Helmich. Seznamili jsme se, kdyz jsem se tesne po gymplu prihlasil na novinarinu a on na skole prednasel predmet, ktery se jmenoval vyroba casopisu. Zaujalo mne to. Postupne jsme se dali do reci, zjistili, ze nas zajimaji podobne veci. Byl to pote take on, kdo mi predstavil Leteckou amaterskou asociaci, kde se setkavali amatersti vyrobci malych letadel, rogal a padaku a a seznamil mne s bajecnymi muzi na letajicich strojich. Objevil jsem svet ultralehkych letadel, ktery si v te dobe teprve hledal svoje misto v tesne porevolucni spolecnosti. Teprve zpetne mi doslo, ze Karla znam diky jeho nezamenitelnym kresbam z casopisu Letectvi a kosmonautika, kam pravidelne prispival a z jeho obcasnych clanku, ktere vychazeli. LAA v te dobe zacinala vydavat obcasnik Pilot a to byla idealni prilezitost pro studenta vydelat nejake penize.

Byl to take Karel, od ktereho jsem se naucil zaklady typografie, vyroby casopisu. Nutil me psat clanky, ktere museli mit danou strukturu, byl prisnym mentorem. Ukazal mi, jak se pracuje s fotkami a jak je potreba fotit, chce-li mit clovek poradnou fotku na titulni strane.

Cim vic jsem pronikal do taju vyroby, tim jsem se citil jistejsi a byl sebevedomejsi. Samozrejme v tom veku jsem byl jak nerizena strela, nafoukanej frajer, kteremu patril cely svet. Vydelaval jsem si sve prvni penize, jezdil po Cechach, psal a fotil o letadlech, lamal casopis. A letal jsem. To, ze jsem postupne Karla prestal potrebovat a poslouchat ho, povazuji dodnes za chybu. V te dobe mi to samozrejme nedochazelo. On si hrozici konflikt a nazotovy stret uvedomil a stahnul se. Postupne prestalo nase dlouhe vysedavani do noci nad rozdelanymi korekturami, nase povidani, v casopise se prestaly objevovat jebo kresby, prestali jsme se stykat. Az po letech jsem si uvedomil, ze jsem se pripravil o tu moznost byt s velmi zajimavym clovekem, ktery na dlouha leta urcil smer meho profesniho vyvoje a dal mi zaklad, na kterem mohu dodnes stavet.