Jako každým rokem jsem si i letos na první adventní víkend naplánovala předvánoční generální úklid. Tentokrát jsem se ale rozhodla i pro vyklizení sklepa, jelikož to odstrkuju už několik měsíců a sklep už praská ve švech. Navlékla jsem si tedy gumové rukavice, vzala smeták, lopatku a samozřejmě můj, při práci nezbytný, radiomagnetofon a vyrazila do sklepa.

Když jsem odemkla zámek na sklepních dveřích, vyvalila se na mě hromada prázdných krabic. „Sakra!“ ulevila jsem si a odhodila krabice, abych mohla vejít do našeho sklepního prostoru. Ten strašnej binec! Do čeho jsem se to pustila. Začalo mě přepadat pokušení naházet krabice zpátky a rychle odsud odejít. Ale překonala jsem sama sebe.

Zapla jsem rádio tak nahlas, že jsem se obávala, že ho uslyší až v bytě nade mnou. To bylo možné samozřejmě jen díky tomu, že přítel nepovolil, dokud nesehnal rádio nejen na síťový provoz, ale samozřejmě i na baterie a než se pro koupi definitivně rozhodl, porovnal asi deset radiomagnetofonů, co se nejlepší kvality zvuku týče. Nad mým názorem, že hlavně, že bude hrát, jen opovržlivě protočil panenky a rozčíleně mi vysvětlil, jak důležité jsou výrazné basy a čisté vokály.. Pro mě měl magneťák splňovat jen úlohu převozu na pár dní na chatu nebo snadného přenosu na deku k vodě. V obýváku máme super moderní hifi věž, ale její asi jedinou nevýhodou je, že na rozdíl od magneťáku je nemožné si ji vzít s sebou na deku…

No, a teď se můžu pustit do vyklízení. Nebylo to nic složitého. Do největší krabice, která na mě spolu s dalšími při vstupu do sklepa spadla, jsem naházela téměř vše, co tu postávalo a odtáhla to před vchod sklepa s tím, že co si lidi nerozeberou, to přítel druhý den vyveze na skládku. Byla tam spousta funkčních věcí, kávovar, starý, ale stále funkční kuchyňský mixér, fén na vlasy, no prostě od všeho něco… S příjemným pocitem jsem opustila skoro prázdný sklep a vrátila se do bytu, kde jsem s nabytým elánem v úklidu pokračovala.