Od minulého článku věnovanému hudbě uběhlo hodně vody, ale ani časový rozdil by neznamenal tolik, kdyby se za tu dobu můj hudební vkus tolik nezměnil. Ne, od metalu jsem se neodklonil, ale zhruba posledního půl roku poslouchám jeho zcela jiné odrůdy. První rozdíl zaznamená ihned každý v tvrdosti, hudba koketující s death metalem už opravdu není pro každého a myslím, že spoustu z vás ani pořádně neví, co si pod tím představit (krom toho, že se tam řve, mlátí do kytar a bubnů). Cílem tohoto článku je rozšířit si obzory, pootevřít bránu do neznáma, do nekonečné temnoty, poohlédnout do očí mocným hudebním démonům a nechat se omámit hořícím nebem. Za touhle muzikou spatřuji něco mocného, transcendentního a neobyčejného, metalcore mě dokáže nabít energií, v melodic death metalu spatřuji harmonii krásy a brutality, nebo klidně i jen čiré běsnění a progresivní žánry jsou zase náročnější a kreativní umělecká díla. Prošel jsem spoustu kapel, než jsem našel ty, které mi sedí nejlépe a i z těch se pokusím vybrat to nejzajímavější, jak pro metalisty, tak pro čtenáře, kteří jsou dostatečně vnímaví na to, aby poznali něco dřív, než to odsoudí. Sborově k následující hudbě chci ještě upozornit, že když už někdo bude tak hodný a klikne na mnou vybrané ukázky, tak ať je skutečně vnímá a "nezneužije" jen na kulisu v pozadí, tohle není mainstreamový Linkin Park...

In Flames (Melodic Death, Švédsko) - Začneme tím nejkompromisnějším, In Flames jsou nejznámější a nejposlouchanější melodic death metalovou kapelou, protože jednak stáli u zrodu samotného žánru melodic death metalu (1994) a hlavně se v jejich novější tvorbě vydali vstříc širšímu obecenstvu jistým "změkčením", neboli přimíchání líbivých, lehce emem ovlivěných, melodií na úkor tvrdosti ze staré školy. Spoustě fanouškům jejich změna nevyhovuje, já od nich můžu cokoliv a připouštím, že přes jejich druhé nejnovejší album Come clarity (2006) jsem se k celému žánru melodic death metalu dostal. Tím chci říct, že jejich novější skladby nebudou nemetalistům tak "trhat" uši, jako ostatní kapely téhož žánru. Jako reprezentativní ukázku volím Take This Life, která je přesně tou kombinací drsné jízdy a velmi melodického refrénu, jakou mám rád. Nástroje jsou precizní, skvělé bicí udávají rychlé tempo a celé to díky feelingu "zahlcení posluchače zvuky" působí dost energicky a dravě.

Mors Principium Est (Melodic Death, Finsko) - Druhá kapela taktéž není příliš brutální, hlavně co se týče polohy hlasu, na kterou se dá rychle navyknout a bez problému ji tolerovat v případě, že vám nesedne. MPE není nijak sofistikovaná muzika a je to spíš čistokrevný, velice rychlý a neúnavný nářez. Místo drsného si však zachovává vyznění melodické, je to chytlavé a téměř dokonalé ve své jednoduchosti. Ale jednoduchosti jen co se týče určité přímočarosti a nenáročnosti, samotná hudba rozhodně není odfláknutá, MPE mají rovnou 3 kytaristy a nebojí se je pěkně zkombinovat. Ukázka Cleansing Rain z aktuálního alba Liberation = Termination - 2007) představuje vlastně vše výše uvedené...

Insomnium (Melodic Death, Finsko) - Chlapci z Insomnie (Bambus) už hrají o třídu náročnější, v některých mistech až progresivní, muziku. Kombinují velice "melodické melodie" a brutální vokál, což navíc obojí gradují až do samých extrémů. Za hlasem zpěváka si nelze představit snad nic jiného, než mýtického démona, který vás svým mocným řevem div neodfoukne ze židle, naproti tomu jsou rytmy a melodie skutečně líbezné, emocionální, prožité (tohle prosím podtrhnout), úžasně gradované a k tomu ještě někdy prokládané krátkými progresivními vsuvkami. Celkové vyznění je tak velmi zvláštní a originální. Tohle se však vztahuje téměř výhradně k jejich poslednímu albu Above The Weeping World (2006), předchozí dvě jsou pomalejší a bohužel trochu unylejší, ale taktéž stojí za pozornost... Tak volume do prava, zavřít oči a šup, vychutnat závěrečné "Don't forget me" v Last statementu.