Je všeobecně známo a vědecky dokázáno, že kluci jsou do puberty, oproti holkám vývojově pozadu. Joshovi bylo tenkrát teprve dvanáct, takže když se přes noc kouzlem změnil v pětatřicátníka s tváří Toma Hankse, nemohl udělat kariéru nikde jinde než mezi hračkami. Jenže třináctiletá žába, to už je slečna. Ví, jak se malovat a o
blékat, jak si dát pleťovou masku, navíc módní časopis Poise má přečtený i pozpátku. Pročež když se ten zázrak stane a ona se přes noc doroste do těla úspěšné třicátnice, trvá jí jen chvíli, než se zorientuje. Pak už to jde jako na drátkách. Nejprve se stane hvězdou původně nudného večírku, pak celé redakce Poise kde samozřejmě pracuje a nakonec málem tou vyvolenou pro toho svého jediného, který se sice má ženit, ale s tím už také něco uděláme. Snad režisér doufal, že se na Velkého zapomnělo, snad se pokoušel o jeho remake v dívčí verzi. Ať tak, nebo tak, nepovedlo se mu to. Tam, kde Hanks téměř až do konce bojoval s klukem v sobě, vklouzne Jennifer Garner do světa dospělých lépe než do svých šatů, kterými si navíc ošklivě zdeformuje vymodlená prsa. Když si Tom po nezdařené ochutnávce nechutného kaviáru otíral jazyk ubrouskem, dalo se to pochopit a bylo to navíc vtipné, ale jestli byla třináctiletá Jenny opravdu zvyklá házet na večírcíc
