Fenoménem všekritizujícího lidu, který ani nezná rozdíl mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, je kritizovat politiky v televizi, kteří marně hledají východisko při volbě prezidenta. Dost mě irituje slýchat z televize, jak je situace nedůstojná, v zahraničí jsme se znemožnili de facto. Nemohu s tím souhlasit. Nemyslím si, že by tato (často možná až agresivní) rivalita prezidentské koalice Jana Švejnara a volitelů Václava Klause - tedy ODS, byla nějak ostudná či nevhodná.

Musíme si zvykat, že žijeme v demokratické parlamentní republice a tedy diskuse je stěžejním pilířem naší demokracie. Pryč jsou doby nadvlády Habsburků a jejich dědičné dosazování panovníků na trůn. Pryč jsou doby, kdy byli komunističtí presidenti jmenováni příkazy z Moskvy, či s úctou od stranických soudruhů se jim dostalo, , pocty vykonávat tento úřad". Pryč jsou ty doby. Žijeme v demokracii, žijeme ve státě, jehož občanem jsem rád a jsem hrdý, že jsem Čech.

To, že se volby odehrávájí v roce 2008, kdy můžeme živě sledovat jednání Parlamentu, že informace dostáváme dokonce dříve, než někteří zákonodárci, že vzdálenost ode mne z domova v Olomouci do Prahy je tak malá, způsobuje dojem, že volba prezidenta je neskonalý cirkus... Pokud považujete jednání a diskusi za cirkus tak prosím; já ovšem právě tento, , cirkus" považuji za plod naší mladé demokracie a právě tento, , cirkus" je to, po čem lidé volali v listopadu 89.

Mluví se o emocích, obviňování, nátlak na jednotlivé volitele. Ano, je pravda, že některým excesům by se mohli politici vyhnout; ale nemůžeme předpokládat, že tyto praktiky používané v Parlamentu neproniknou na, , Hrad". Kdybychom se podívali do zahraničí, tak zjistíme, že stejné a mnohdy ještě horší praktiky jsou v demokracii využívané, a dokonce nutno říci, že i nutné. Já tedy dávám přednost presidentu vybojovanému, a ošlehanému volbou, než presidentu stroze vybranému, politicky neproceděnému...