Přišel a sedl si, zapálil si cigaretu, podíval se okolo, jen kousek ne moc daleko, nešlo to, nadechl se a vydechl, našedlý kouř a zase čekal, bylo mu dobře, střídání duchů kouře, všechno se mění na popel, všechno se vrací, sedá si do sebe a jen vybírá, slova pavučiny štítků, je mu dobře a jak usedá do sebe vidí, že jinak to nejde, bez chuti a přání, jíst odpadky, už nečeká, kolik dílů má podivný seriál? Tak tohle je iluze, ta bolest a strach, co střídá se z radostí a láskou, jen ten kdo dal krámy do truhly, zná její obsah nejlépe, úmorná dřina nastupuje po velké lehkomyslnosti, tak usedá do sebe, do středu, kde protiklady mizí, opět si zapálil cigaretu, to zlo ta neupřímnost, ne, jde lehce vždycky, když běžel upadl, nebo se unavil a dlouho pak musel odpočívat, takže teď kráčí, je tak malý a On tak nekonečný, tisíce pozdravů Králi, ne neumí to, díkem největším, je usednutí v Něm samém!