Víte, měl jsem strach. Nemyslím takový ten obyčejný strach, jako když se bojíte, co doma řeknou na vaše špatné vysvědčení, ale opravdový Strach. Bál jsem se pohnout, bál jsem se mrkat, dokonce jsem se bál i dýchat.

Byla tam mlha. Ale ne taková ta obyčejná mlha, že nevidíte na tři metry před sebe, ale opravdová Mlha. Neviděl jsem ani své boty, vlastně ani špičky prstů na rukou ne.

V tu chvíli jsem pocítil teplo. Ne takové to obyčejné teplo, které cítíte, když si zmrzlí na kost sednete k vyhřátým kamnům, ale opravdové Teplo. Chytilo mě za levou ruku a táhlo dál od Strachu, Mlhy i Křiku. Teplo, můj zachránce.

Při pohledu na její pěkně tvarované rty jsem pocítil lásku. Samozřejmě nemám na mysli tu obyčejnou lásku, kterou tajně cítíte ke krásné dívce ze třídy, ale opravdovou Lásku. Byla jako navlečená na provázku táhnoucího se od jejích rtů k mému srdci. Téměř jsem tu Lásku na provázku viděl, tak byl ten pocit silný.