V přírodě jednoznačně vede svoboda, nikoli umělá regulace. Nepřeberná řada druhů přežila, vyvíjela se a účelně přizpůsobovala vnějším vlivům jen a jen díky tomu, že do tohoto vývoje neměl nikdo šanci zasáhnout regulačními opatřeními. Přežili zdraví, silní, chytří a učenliví, kteří produkovali ve svém druhu další podobné jedince. Jedinci, kteří nebyli schopni se přirozeně, bez umělého zásahu, přizpůsobit, zanikli. Totéž se ve vývoji týkalo celých druhů. Sama příroda je pak ve své přirozenosti nezdolatelným protivníkem člověku. Byla vždy silnější, je silnější a nikdy tomu nebude jinak.Člověk sám sebe jmenoval do role vůdce na Zemi, zatímco příroda nám tuto namyšlenost s úsměvem toleruje a jen někdy, když už nás má dost, nám to dá najevo. Nenechá se regulovat bez trestu pro tvůrce regulace. Někdy jsou to povodně tam, kde zmizel přirozený ráz krajiny zásahem člověka, jindy zalívá části pevniny v době, kdy se lidé snaží uměle rozšiřovat plochy pro pěstování toho či onoho, přestože tam nikdy nic takového příroda ve své moudrosti nezavedla, neboť si je vědoma nelogičnosti a marnosti z dlouhodobého hlediska takové existence. Příroda, na rozdíl od člověka, jde cestou nejmenších nákladů, stability vývoje a růstu, eliminací rizik a aplikací dalšího svého vývoje na základě poučení.Od doby, co člověk začal „moudřet“, začal paradoxně zasahovat do této přirozenosti regulacemi a to nejen přírody, ale dokonce i regulací sebe samotného. Dnes jsme se dopracovali až do stádia, kdy bez regulace lidé ani nevyjdou ven, nesednou do auta, nenají se, nenapijí, neumyjí, nemají kde složit hlavu. Na všechno máme umělé regulace kudy se smí jezdit a chodit, jak má co vypadat, z čeho to má být, jak se to smí prodávat, kde se to smí prodávat a mnohdy i kolik to má stát. Nechali jsme si od sociálních inženýrů zregulovat naše životy od narození až do smrti. A přitom by bohatě stačilo se zase vrátit ke kořenům přirozenosti a v pokoře se učit od přírody.Co není člověku přirozené, to neohne žádná regulace, žádný pitomý zákon s regulační ambicí. A už vůbec ne sociální inženýři. Krátkodobě možná zdánlivě ano, ale z hlediska dalšího na mysli zdravého a žádoucího vývoje lidstva jsou jakékoli regulace jen na škodu. Díky nim lidé degenerují, stávají se cíleně průměrní a ztrácí to, co jim bylo dříve přirozené. Schopnost přežít v kombinaci s uměním postarat se o sebe a svou rodinu. Ne nadarmo dali lidstvu největší objevy právě tací, kteří byli svobodní ve své mysli i konání a přes všechny perzekuce se nenechali svázat, byť na jejich slova mnohdy došlo až dlouho po jejich smrti. Ano, jsme lidé a asi bychom se na rozdíl od jiných druhů měli umět postarat i o ty, kteří zdraví, silní, chytří a učenliví nejsou. Jedině to nás odlišuje od jiných druhů. Jestli se to ovšem má stát základem systému a další existence a nikoli nadstavbou, pak Bůh žehnej lidskému druhu.

Aktuálně nabízím také článek:Nepovedou-li jakékoli reformní kroky v jakékoli oblasti našich životů k větší osobní odpovědnosti každého z nás, stanou se jen zbytečně vyhozenou energií a chybně vynaloženými penězi daňových poplatníků...: „Maximálně sociálně citlivá.“ Slova, která zahubí každou reformu.