V zamyšlení plánu příštího roku napadá mě pár otázek jenž mě odvolává na hluboké zamyšlení zda-li je potřeba vůbec se vyjadřovat k roku 2010. Přeci jen vyjadřování k budoucnosti je jen hra, počasí anebo hořící sopka překvapení, vybízející mě k pohybu a reakci. Nebo snad ne? Jedná se snad o jaký si osobní harmonogram dvanáctí měsíců stereotypně opakujících se, jenž budu pravidelně dodržovat aniž bych nějak vybočil z obvykle kolejí života? Odpověď na tyto otázky hledá každý kdo má podobné pomyšlení anebo určité plány na příští rok. Já osobně rád plánují, kladu si určité cíle a jdu si pro své ať mě to stojí čas, námahu či pěkný balík emoci, jenž jsou palivem lidstva. Nikdy však nedosáhnu všeho co bych přál do takové míry, kterou si předem stanovím. I při předem promyšlených krocích či jakéhokoliv pohybu ať už se jedná jen o fyzický akt nebo jen myšlenkové cestování.

Plánování je těsně propletené s časem respektive budoucnosti a nyní i rokem dva tisíce deset. A jak už jsem se zmínil připomíná mi bouřlivou sopku, proto že nese sebou plno nových změn, které mi jsou a někdy nejsou příjemné nebo rozhodování, která mě stanoví zkušenějším a vyspělejším. A tak tedy si hned vzpomínám na třetí Newtonův zákon akce a reakce, který tvrdí, že proti každé akci vždy působí stejná reakce z čehož plyne, že samotná příroda přímo volá: ?při každém plánu, kroku čekej jakou si reakci, jenž v tobě zanechá stopu.? Z čehož tedy vyplívá magický strach a dobrodružství jenž mě láká vkročit do nového dne a bedlivě jej prozkoumat, využit jej naplno a byt alespoň částečně připraven na nástrahy přírody. Tož veškeré reakce mi nenapravitelně mění a doslova ničí právě můj perfektně nalinkovaný a zoufale namalovaný plán.

Plánování je tedy hra nesoucí plno tajemství a zvědavost budicí prvek, tedy jaký si katalyzátor bytí. Je nepředpovídaná jako slunce, přinášející plno erupci a magnetických bouři, stejně tak jako texaské tornádo, dokonalých křivek a bez důvodně mířené bůh ví kam. Tato hra taktéž přináší myšlenku, myt, tedy mojí holčičí fantazií, která mě téměř každý den odnáší tam kde si vše mohu vymodelovat podle svého a naivně pohrávat s budoucnosti, která je bohužel jen pouhou utopií.

Jak tedy můj příští rok bude vypadat? To nikdo nedokáže říct ani já sám. Jelikož přesně nalinkovaný plán se mi nikdy nepodařilo udržet z mnohá různých důvodu. A tak nyní u tohoto monitoru s těmito řádky se jen snažím přiblížit k své prioritě, maturitě a úspěšné přijatí do řad vysokoškoláků. Přeci sám Einstein tvrdil: ?Nikdy nemyslím na budoucnost. Stejně přijde dost brzy.? A tak zvědavě počítaje s nejhorším a doufajíc v nejlepší si hrdě kráčím pro svoje cíly se snahou přeskákat vše co mi život nabídne.