Při vkládání tohoto příspěvku jsem měl jisté pochybnosti. Nevěřím v astrologii, přes to mám pro ni určité pochopení. Astrologie může být zajímavou hračkou. Ovšem překračuje své hranice, pokud si nárokuje právo "předpovídat" budoucnost a radit člověku, jak má žít. O to více mě fascinuje, jak někteří studenti psychologie k této pavědě inklinují. Jen tajně doufám, že pokud se doopravdy stanou psychology, tak čtení z hvězd a karet jim zůstane končíkem, bez toho aniž by to uplatňovali ve své praxi. Jsme přeci psychologové, karty nechme šamanům.

Přednáška, kterou Vám dnes nabízím, se snaží vyvrátit platnost astrologie v samotných základech. Pro nás je nejzajímavější první polovina přednášky, kde jsou jasně podány rozhodující argumenty, proč astrologie nefunguje.

A proč mám pro astrologii pochopení? Protože mnozí šťouravé považují i psychologii za pavědu. Svým způsobem si jsou astrologie a psychologie velmi blízké. A na konec, není to tajemno astrologie okouzlující?

Stručná anotace přednášky: Astrologie má své kořeny ve starověku, když vyšla z latinské zásady:"Post hoc, ergo propter hoc". Už ve středověku byla ostře kritizována zejména katolickými teology a tuto kritiku dovršil počátkem 17. stol. astronom Johannes Kepler. Řada zásadních astronomických námitek proti metodě předpovědí diskvalifikuje astrologii v její schopnosti předvídat budoucnost člověka, měst nebo států. Jde o typickou zcela zkostnatělou pavědu, která je v široké veřejnosti kupodivu stále populární navzdory tomu, že se při konkrétních předpovědích katastrofálně a opakovaně blamuje. Naproti tomu astronomie se neustále učí z vlastních omylů, jak lze ukázat na jejím bouřlivém rozvoji v novověku, kdy Galileo Galilei v r. 1609 zamířil k nebi poprvé jednoduchý dalekohled a současně s ním Johannes Kepler nalezl zákony, jimiž se řídí pohyb planet ve Sluneční soustavě. To si letos připomínáme Mezinárodním rokem astronomie 2009. Soudobá astronomie důsledně používá kritickou vědeckou metodu zkoumání, jak lze ukázat na postupu při řešení záhady kosmického záření, objeveného již v r. 1912, avšak dosud víceméně neznámého původu. K řešení této otázky byla v letech 1999-2006 zřízena v argentinské pampě obrovitá mezinárodní Observatoř Pierra Augera, na jejímž budování a provozu se významně podílejí čeští fyzikové a astronomové. Bohatý obrazový doprovod vysvětluje způsob, jak observatoř pracuje a zejména, jak se na tomto jedinečném vědeckém projektu podílejí čeští odborníci.