Otázka „Proč má únor pouze 28 dní?“ mě napadla již několikrát, nikdy mě však nezaujala na tolik, abych se nad ní hlouběji zamyslel a aktivně hledal (alespoň trochu uspokojivou) odpověď.
Po odpovědi jsem začal pátrat až nyní, když mě oslovila doba starého Říma. A to zejména díky seriálům Řím a Já, Claudius. Náš současný kalendář se totiž začal utvářet již za dob Gaia Iulia Caesara. A byl to právě Gaius Iulius Caesar, který v roce 45 př. n. l. zavedl tzv. Juliánský kalendář a položil tím základy kalendáři Gregoriánskému, který platí do dnes. Proč byl v roce 1582 Juliánský kalendář nahrazen Gregoriánským necháme na jindy a podíváme se, jak to tedy je s tím únorem.
Původní římský kalendář měl pouze 10 měsíců a dohromady čítal jen 304 dní, začínal na jaře a končil s příchodem zimy. Římané totiž do kalendáře zimu vůbec nepočítali, bylo to období, kdy se neválčilo. S postupem času Římané do kalendáře přidali další dva měsíce a pokryli tak období celého roku. Dvanácti římskými měsíci byly Martius, Aprilis, Maius, Tunis, Quintilis, Sextilis, September, October, November, December, Ianuaris, Februaris.
Jejich jména se však velice často měnila, snad každý císař si některý z měsíců přejmenoval. Caligula přejmenoval September na Germanicus. Nero změnil Aprilis na Neroneus, Maius na Claudius a Iunius na Germanicus. Změn však bylo v historii mnohem více.
