Výjimka je mechanismus pro zachycení a ošetření chybových a neočekávaných stavů. Výjimka umožňuje zachytit, přeskočit, nebo jinak ošetřit nastalý chybový stav až za samotným algoritmem, který chybu vyvolal a zvýšit tím čitelnost programového kódu. Takže pojďme se podívat na výjimky v Pythonu.

Poznámka: Tento přístup většinou není moc vhodný. Obzvláště pokud jediným příkazem v except bloku je "pass", pak jde o velice nešťastnou kombinaci. Je třeba si uvědomit, že skoro vždycky existuje možnost, že se vyskytne výjimka, kterou neočekáváme. A díky obecnému "except" s příkazem "pass" se tak o ní vůbec nedozvíme! Zároveň je třeba pamatovat na to, že uživatel se může kdykoli rozhodnout, že pomocí Ctrl+C vyvolá výjimku "KeyboardInterrupt" a ukončí program. Jaké však bude jeho překvapení, když se po stisku této kombinace nic nestane a program vesele pokračuje dál v konzumaci procesorového času.

Konstruktor výjimky __init__ v našem případě akorát uloží hodnotu parametru do objektu výjimky. Funkce __str__() se postará o informační textovou reprezentaci výjimky. Funkce repr() vrátí řetězec obsahující tisknutelnou reprezentaci objektu, který byl předán jako parametr. V našem případě, kdy očekáváme jen řetězec nebo číslo, by stačilo místo repr() použít funkci str().

Výjimka se dá opětovně vyvolat pomocí příkazu "raise" bez parametrů. Toto se může hodit, pokud chcete provést nějaké lokální ošetření chybového stavu (udělat rollback v databázi, uzavřít soubor, ...) ale zároveň chcete výjimku propagovat dále.