Čína je lidnatá země. Má nejrozsáhlejší školství na světě. V denním studiu studuje v současnosti v Číně přes 200 milionů lidí.Čínské školství se skládá z několika etap: školství mateřské, základní, střední a vysoké. Povinná školní docházka je 9-letá. Žáci na základních školách neplatí školné, každý rok platí jenom sto yüanů za učebnice, sešity a další školní pomůcky.Čínská vláda věnuje velkou pozornost rozvoji povinné školní docházky. Po mnohaletém úsilí bylo dosaženo až 90 procentní školní docházky ve srovnání s předchozím stavem, kdy to bylo jenom necelých 80%. V příštích letech bude těžištěm rozvoje školství popularizace povinné školní docházky na venkově a posilování vysokého školství. Vláda usiluje o to, aby všechny děti mohly navštěvovat školu a aby se v Číně co nejdříve objevily ty nejprestižnější vysoké školy na světě.Hlavní část čínských škol představují státní školy. V posledních letech se částečně rozvíjelo i soukromé školství, ale rozsah a úroveň vyučování v soukromých školách je stále nesrovnatelný se školstvím státním.
Já chodím na státní vysokou školu Qinghai University of nationalities. Škola byla založena v r. 1949 a od té doby dosáhla značného vzrůstu. V dnešní době zde studuje okolo 10.000 studentů a z toho okolo padesáti až sta je zahraničních studentů. Je zde mnoho oborů a kateder. Katedry umění, práva, ekonomie, managementu, historie, medicíny, religionistiky a mnoho dalších. Studium čínštiny pro zahraniční studenty spadá pod speciální kategorii kateder. Nejsme součástí ani jedné z nich. Pokud by chtěl student studovat jakoukoli specializaci, musí počítat s tím, že výuka je kompletně v čínštině.
Vyučuje se zde tibetština a čínština. Stejně jako tibetská kultura a kultura čínská. Já chodím na čínštinu zatím bez kulturních vložek. Není to proto, že bych nechtěl. Ale nikdo nemá zájem a pro jednoho studenta obor neotevřou. Výuka je kompletně v čínštině. Učitelé znají angličtinu velmi málo a tak se musíme smířit se vzájemnou pomocí ve třídě. Mluvenou čínštinu člověk ale za chvíli dokáže pochytit. Učitelé mluví mandarínskou čínštinou, kterou nás učí i na UP v Olomouci. Tudíž je orientace v promluvách učitelů značně jednodušší. Kdyby však začali vyučovat místním dialektem, bylo by to o mnoho těžší. Samozřejmě by se člověk přizpůsobil, ale putonghua je úřední jazyk a je třeba ho ctít. Projevuje se zde jev mísení jazyků a dialektů a často narazíme na kantonské výrazy, které se používají v běžné mluvě, počínštěné tibetské názvy a spousty jiných anomálií, které se projevují jen tady. Qinghai je totiž jakousi střetávací plochou tibetské, muslimské a čínské kultury. I z toho důvodu je to právě Univerzita menšin. Studuje zde nespočet různých národností, ovšem na pohled nerozeznatelných od sebe. Každý se však hrdě hlásí k té oné své původní menšině. Díky tomu, že je to univerzita menšin, vyznávají se zde liberálnější myšlenky, nežli na jiné státní univerzitě kdekoli jinde. Lidé zde otevřeně, možná ne mezi sebou, ale mezi námi a učiteli, kritizují Jiang Zemina, prezidenta ČLR jakožto i způsob vedení státu.
Na začátku semestru se konalo rozřazování do skupin, podle stupně pokročilosti čínštiny. Naštěstí jsem se dostal do skupiny, která už má dva semestry za sebou a jsem na pokročilejší úrovni. Učíme se z učebnic vydaných Pekingským jazykově-kulturním vydavatelstvím (北京语言大学出版社, Beijing yuyan daxue chubanshe). Jsou psány čínsky, ale zadání a slovíčka jsou anglicky. Mohli jsme si vybrat dvě ze tří odvětví našeho studia. Porozumění mluvenému slovu (听力, tingli), mluvený jazyk (口语, kouyu) a gramatiky (语法, yufa). Od tohoto výběru se odvíjelo i školné. Vybral jsem si gramatiku a mluvený jazyk. Od tohoto se odvíjí také rozvrh, který je kromě středy každý den. Škola začíná vždy o půl deváté. Vyučovací hodina jsou dvě hodiny s desetiminutovou přestávkou. V pondělí mám tedy gramatiku na půl devátou do půl jedenácté a pak od půl třetí do půl páté mluvený jazyk. Úterý a čtvrtek jsou stejné. Škola od rána do půl jedné odpoledne. A v pátek jen gramatika.
