Agent s povolením zabíjet dostal před dvěma lety povolení mě naprosto ohromit. Casino Royale vytrhlo Jamese Bonda z hlubin mého nezájmu na vrchol výslunní, což měl ještě umocnit druhý díl bondovského restartu, díl, který právě vtrhnul do českých kin…

Týden před plánovou návštěvou kina byl nekonečný a narůstající obavy posilovaly i značně rozporuplné reakce, které se vyrojily hned po prvních novinářských projekcích. Terčem neúnosné kritiky se stal především střihač, který asi bude muset po celosvětové premiéře utéct do Bolívie, ale víceméně to schytali všichni, představitelem hlavní role počínaje, režisérem konče. Ostré debaty se vedly i na téma bondsongu a ze všech těch bondologů, kteří se najednou všude vyrojili a hádali se, co je Bond a co ne, mi už, upřímně, začínalo být celkem špatně. V pátek už jsem pomalu ani internet nepouštěl a jen doufal, že mě nová bondovka nezklame. A taky že nezklamala. Nekonečné čekání na QoS je u konce, dámy a pánové, doufáme, že jste neměli problémy se zaparkováním Vašeho Astona Martina, laskavě dopijte své Martini, naposledy překontrolujte čas na svých Omegách a připoutejte se, bude to jízda.

Klidný průlet nad jezerem, které čeří jen pár vlnek, najednou protne několik rychlých prostřihů na jeden z největších trademarků série a klasického zástupce product-placementu – Aston Martin, který se však při honičce v tunelu zmítá pod palbou. Na chvíli se sice ještě vrátí uklidňující let přes jezero, ale stupňující se hudba brzy prozradí, že předtitulková sekvence startující většinu bondovek je na spadnutí. Bond šlape na úzkých a k tomu navíc slušně ucpaných horských silnicích na pedál co to jde a s každým zařváním motoru Vás to ještě víc zatlačí do sedačky. Takhle by měl začínat každý akční film. Zmiňovaný střih je opravdu dost zběsilý a zde bude asi hodně záležet na konkrétním divákovi, jak se s ním popere. Vtáhnutí do děje a znásobení dynamiky se mu však upřít nedá a zas tak nepřehledné, jak si někteří stěžují, to taky není. Zklidnění přichází až s tradičními bondovskými titulky, které tentokrát hudbou opatřilo duo Alicia Keys & Jack White (ten chlápek z White Stripes). Jejích Another Way to Die patří rozhodně k těm nejlepším bondsongům a je dost inovativní i na poli hudebním, rozhodně nečekejte žádný klasický song, kdo viděl reklamu na kolalokovu limonádu, ten ví své. Poté už ale hráči na hlasivky přenechají prostor hráčům s emocemi a charisma Daniela Craiga může plátno prozářit na plno – tohle je prostě James Bond, kterému všechny ty výstřely, kopy i pády uvěříte. Producenti se s ním prostě trefili do černého, Pierce „slečinka chlupatá hruď“ Brosnan zapomenut. Největším otazníkem však bylo, jak především režisér dramat Marc Forster naloží s největším podzimním akčním trhákem za 230 milionů.

S kaskadérským týmem pracujícím na Bourneově ultimátu to snad ani špatně dopadnout nemohlo. Jako vedlejší efekt sice Quantum of Solace v některých ohledech silně připomíná právě Greengrassovský rukopis, obsahující rozklepanou kameru a drtivý střih, ale trošku jiným způsobem. Zatímco Greengrass sází na rytmiku záběrů, Forster se nebojí sázet záběry do řady v mírně anarchistickém stylu, kdy je občas drží pohromadě jen zvukové efekty a hudba. Oproti leckterým ulízaným a zpomaleným akcím sice nový Bond postrádá jakousi gentlemanskou uhlazenost, kterou si však vynahrazuje neskutečnou dynamikou. Forster však není obyčejný vykradač, je to velice talentovaný vykradač, který se nebojí přidávat do akčních scén své výmysly, to například když honičku po ulicích a střechách zakončenou na lešení kombinuje s koňskými závody uprostřed města, nebo při jedné z vůbec nejlepších scén filmu z operního představení, kdy do Bondova zběsilého útěku z opery přidává i prostřihy z právě vrcholícího představení. Velice nezvyklá metoda, která však ve výsledku nezvykle dobře funguje.