První šok na mě zákeřně vykoukl už z první stránky. Autorka se totiž nad Paolliniho Odkazem rozplývá, až to není hezké a jen když překonáte tento otravný chvalozpěv, dostaví se další rána, při které už leckterému čtenáři se špetkou rozumu musí přinejmenším cukat v koutcích. Totiž tvrzení že: "Zasazuji se o to, aby Eragon byl přiřazen do čítanek a doporučené četby", mě opravdu pobavilo, ale i velmi zarmoutilo. Při představě, že bych otočil při hodině literatury stránku a viděl, jak hned vedle např. malého úryvku z děl mistra Čapka, dlí obludný epos Paoliniho rozměrů, se mi zvedá žaludek. Jak se knihou postupně prokousávám ( 160 stránek psané velkým písmem je alespoň pro mne záležitost cca dvou hodin ), znovu mi autorka podá stokrát omílaný příběh o geniálním chlapci, jeho nápadech a úspěchu, což není nic nového, to samé jsem slyšel již po padesáté osmé v rádiu, či mediálních kampaních. Nic naplat, čtu vytrvale dál a dál a zjišťuji, že se nedovídám skoro nic nového, že autorka vzala všechny nejznámější bytosti a jevy z fantasy světů a vypsala k nim paralelu z našich dějin a legend. Co jsou to čarodějky, jaký měli trpký život za inkvizice, co jsou draci, trpaslíci, či obři a z jakých mýtů vzešli; opravdu velmi všeobecně pojaté spektrum, ale upřímně řečeno, nic lepšího by z Paolliniho díla nevykutal sebezručnější spisovatel.
Kdyby se vyškrtalo několik úryvků, jenž se zmiňují o Paolliniho vymyšlených nestvůrkách ( a že jich moc není ) typu urgalové a Stín, mohla by se tato kniha stejně tak jmenovat Harry Potter: Jeho příběh.., Sága Belgariad: její příběh a svět, nebo jakékoliv jiné fantasy dílo. Víceméně to co jsem si přečetl v průvodcích jinde, tak to obdobnou a velmi stručnou formou nacházím zde ( jaká to náhoda, že kniha samotná je na tom obdobně :-) ). Naprosto postrádám nějaké vysvětlení proč zrovna tohle, jak je to s tímhle a proč má tenhle tohle a tamten zas tamto, zkrátka věci, jenž jsem byl zvyklý se dovídat z knih tohoto typu. Pokud bych měl srovnat naprosto vyčerpávající knihu Kouzelný svět Harryho Pottera od D. Colberta, jenž mi ukázala, že i ty nejmenší detaily mohou mít skrytý význam a pojítko s naší minulostí, kniha L.H. Greshové by mě ponejvíce ukonejšila k neklidnému spánku a výčitkám o lépe investovaných penězích. I tak se ale na autorku knihy nemohu zlobit ani jí nic vyčítat, jakožto nemohu mít výtky ani ke scénáristům filmu Eragon, protože Paolliniho svět a příběh je naprosto neluštitelný, bez duše a hloubky. Spojitosti v tomto světě neexistují, jelikož autor si s ním zkrátka nedal práci. Jak chcete pak tedy popisovat tuctový, zmatený svět a nalézt v něm nějaké souvislosti? Vždyť Alageasie je pouhou směsí nápadů, jež autor pobral z cca. trojice jiných fantasy děl a jedné sci-fi trilogie, tak kde sakra chcete hledat nějakou propracovanost, či návaznost na mýty nebo obyčeje našeho světa( zarputilí fanoušci mne teď zajisté budou hanět, že při vší té špíně, kterou jsem na miláčka Christophera naházel ani neumím napsat jméno tak "dokonalé" země, ale kdo má neustále hledat, jak se tak krkolomné jméno správně píše ). Ale zpátky k našemu "průvodci". Šestá kapitola, kterou jsem se prokousal po necelé půlhodince čtení mě opravdu pobavila, no posuďte sami, její název mluví za vše: "Má bylinkářka Angela na svědomí vraždy, pokud mají rostliny vědomí?" Spíše se mi zdá, že již nebylo o čem psát a tak se autorka schýlila k zaručené "vtipné kaši". Ono napsat shrnutí děje Odkazu dračích jezdců, připomenout vztahy a postavení jednotlivých charakterů a opsat z učebnic pár zápisků o dracích, obrech a další klasické fantasy havěti vyžaduje opravdu mnoho "úsilí", a tak se mi zdá, že podbízivý tón, jež jsem cítil z prvních stránek a vlastně i celkový obsah – neobsah knihy, vypovídá o jediném a to o "Přiživení se na Paoliniho...ehm.. slávě"
