Jde o další útok proti socialistickému zřízení. Říše zla, z níž se valí popel a dým, je průhledně umístěna na východě, obrazem dělnické třídy, která jednotně v potu tváře buduje těžký průmysl, mají být odporní a zlí skřeti. Samozřejmě že zpovykaný synáček z buržoazní rodiny nemůže vidět na těžké práci nic krásného a povznášejícího. Obyvatelé západu – zemí oplývajících mlékem a strdím – elfové (neboli aristokracie), lidé (buržoazie) a hobiti (statkáři) žijí naopak v blahobytu (aniž je vysvětleno, odkud jej získávají) a jediné, co je trápí, je „hrozba“ z východu. „Síly dobra“ zde přestavuje sbírka představitelů těchto reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce.

Jejich vůdcem je Gandalf, šiřitel zpátečnické ideologie, s jejíž pomocí udržuje obyvatelstvo v nevědomosti a strachu před pokrokem. (…) Není pak divu, že Saruman, zastánce utlačovaných a šiřitel pokroku, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno bojůvkou fanatických zpátečníků.

Když pak šíří socialismus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestán hobity, podporovanými a placenými kapitalistickou mocností Gondorem. (…) Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy!

Je mnoho způsobů, k nimž se uchyluje nepřítel, aby ponížil naši zemi, rozvíjející se v duchu socialistického soutěžení. A tak anglický spisovatel J.R.R. Tolkien vydal před nějakou dobou knihu, v níž zastřeně útočí na naše zřízení prosazující práva pracujícího lidu. Titulní „Pán prstenů“ Sauron je vládcem chudé země, v níž rozvinutý kolektiv má v rukou skutečnou vládu, vykonávanou doživotně zvolenými zástupci – Nazguly (v knize nazývanými – jaká ironie – upíry).