Predátoří série byla už několik let naprosto zpustošena kombinací se světem Vetřelce, ze které vyšel paskvil jménem Vetřelec vs. Predátor. K tomu si přičtěte ještě neméně příšerné pokračování a máte dokonale mrtvou sérii, kterou by pravděpodobně neresuscitoval ani Chuck Norris. Před pár lety se k tomuto kroku odhodlal Robert Rodriguez, který patřil mezi tvůrce s obrovským talentem. Nyní už tomu tak není a není se moc čemu divit, když se mu v tomto století povedlo natočit akorát tak pár dětských filmů podle scénářů svých malých ratolestí (opravdu). A co vlastně chtěl Robert se sérií dělat? Natočit třetí pokračování původní série nebo zkusit něco zcela jiného? No, odpověď není tak úplně jednoznačná. Predátoři si totiž vzali kousek od obou možností.

Na začátek by bylo dobré říci, že Predátoři rozhodně nejsou revoluční ani evoluční podívanou, nijak neredefinují žánr a pravděpodobně nebudou zasahovat do žebříčků důležitých filmů. Jde prostě a jenom o čistokrevné zábavné béčko s partou poměrně zajímavých postav, se kterými si predátoři zahrají hru na kočku a myš. V první polovině film, řekněme, vzdává hold prvnímu Predátorovi. Tajemná džungle, skupina vycvičených vojáků (až na výjimku) a strach z neznámého. A i když se v druhé polovině snímek převine do klasického vyvražďovacího formátu, jistá pocta prvnímu dílu nás provází po celou dobu. Fanoušci zde najdou tuny hlášek a situací, odkazující na původní díl a finále je pro jistotu okopírované celé. Tím rozhodně netvrdím, že se jedná o prachsprostou kopii, naopak. Režisér Nimrod Antal (Rodriguez se ujal pouze produkce) vtiskl filmu neodolatelný feeling, který nás vrací do 80. let, do dob, kdy filmy tohoto rázu byli denní kávou. A to platí i pro akční scény, jež jsou naprosto přehledné a dokonale nasnímané, což už v dnešní době není rutina, protože nás postihl syndrom třesavé kamery, na kterém ztroskotal nejeden zkušený režisér. Rozpočet už je ovšem věc jiná a střídmých 45 milionů na film tohoto typu (tedy scifi thriller) rozhodně není nejvíce a na snímku to je bohužel trochu znát. Když se na plátně poprvé objevili malé digitální potvory, které predátoři používali jako test schopností lidí, atmosféra v sále jakoby zhoustla. Antal se sice snažil jejich přítomnost zkrátit na minimum a moc prostoru jim opravdu nedal, ale přeci jen jsem měl pocit, že tady se něco v řadě jedniček a nul hodně nepovedlo. Jinak nemám výhrad, hustá džungle i antické ruiny rozhodně nejsou špatnou kulisou a jejich lacinost je poměrně hezky schována. Predátoři si získávají body i na hereckém obsazení. Adrien Brody, jako žoldák Royce, byl sice divnou volbou, ale nakonec se ukázalo, že svojí roli zvládnul se ctí, i když bych si na jeho místě dokázal představit možná někoho akčnějšího. Jeho minulost spjatá s pohublým pianistou s tím bohužel měla mnoho společného a to je zde Brody v nejlepší kondici ve své kariéře. Zbytek obsazení je rovněž kvalitní, počítaje Olega Taktarova jako ruského ranaře s rotačním kulometem, mého oblíbeného Tophera Grace jako pozemského doktora i Alici Braga, která za svoje obsazení schytávala snad ještě větší kritiky než Brody, její křehká postava se totiž k ostřílené sniperce moc dobře nehodila. Všechny zmíněné však o dva levely převyšuje Walton Goggins jako protivný vězeň, jenž rovněž stojí za nejlepší hláškou celého filmu. Rodriguez s Antalem si vybrali vskutku divnou bandu, nakonec se ale jejich výběr prokázal být jako výborný, s čestnou výjimkou Laurence Fishburnea, jehož postava je vrcholně nezajímavá a my můžeme být vděční, že rychle vyklidila prostor.

Scénář je bohužel zase a znovu jedinou výraznější slabinou. Spolupracoval na něm i Robert Rodriguez a jak moc se na tom podepsal, to už pravděpodobně ví pouze on. Hlavní je, že v první půlce dojde na podprůměrné dialogy, které nezachraňují ani solidní herecké výkony. V druhé půlce se zase můžeme těšit na opravdu pitomé zvraty, které působí naprosto samoúčelně a zbytečně. Je to trochu škoda, ale na druhou stranu co by člověk čekal od naprostého akčního béčka, které se nebere zase tak moc vážně. Dalším lehkým mínusem je přílišná kolísavost tempa, především v úvodní půlhodince, kdy naše skupina chodí neprozkoumanou hustou džunglí. Ano, je to atmosférické a rovněž stylové, ale vůbec nic se tam neděje. Postupně však režisér vyloží všechny karty na stůl a s příchodem predátorů zábava teprve začíná. Kdyby však střihačské nůžky spolykaly ještě tak deset minut z úvodu, vůbec bych se nezlobil.

Odpovědět na úvodní otázku, co jsou vlastně Predátoři zač, by se dalo takto: Pokud jste byli nespokojení, že dvojka nenavázala dobře na excelentní jedničku, Predátoři působí tak trochu jako dvojka původního filmu, dokonce i s odkazem na děj jedničky. Není to něco „úplně jiného“ jak při rozhovorech tvrdil Robert Rodriguez, je to pocta klasice všech klasik, která zároveň skutečně může sloužit jako druhý díl v sérii. Tento rok je to po A-Teamu už druhá podobná povedená pocta, a jestli se ještě povede v srpnu návrat Stallonea, filmová móda 80. let se možná vrátí. A s ní možná i všechny ty testosteronem nabité, zábavné, akční snímky. A i kdyby ne, Predátoři nás tam na chvíli dokázali vrátit. Za to díky.