K pravidlům uzavřených sekvencí patří i fakt, že pozornost se časem vytrácí. Jako má doprava své špičky a svá sedla, naše vnímání poté, co se vyčerpá pík prvního dojmu, začne slábnout a je pořád těžší udržet živý zájem začátku. Nejhlubší sedlo je kdesi ve druhé polovině, ale ještě “před cílovou rovinkou“, kdy nás ještě neovládla zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. Vypravěči znalí svého řemesla vědí, že tam má přijít něco nečekaného: nový motiv, silná scéna, cokoli, co opět načechrá unavenou pozornost.
Přemyslu Rutovi vděčím za poznatek, kterého bych se sama nedobrala: v harlekýnkách prý k první souloži pravidelně dochází asi ve dvou třetinách textu, mezi stranami 97 a 112, což je přesně v oblasti hlubokého sedla, kde text musí dát čtenářkám satisfakci, aby emočně nevyšisoval.
