Usínám, nechám si jen o tobě zdát, vzpomínám, jak učil si mě smát, já žila šťastně celý ten čas, teď jenom truchlím pro jednoho z Vás. Odešels´a nechhals´mě tu, jak unesu tu samotu? nemůžu přece sama být a dál bez Tebe snít! Jenže Ty už se nevrátíš, už můj smutek nevyléčíč, já pláču stále dál, opustil mě můj jediný král. Odešel, jen vzpomínky zbyly mi, snad je mu dobře, i když ne na Zemi. zeshora s anděli dívá se na mě, ale proč pořád tak skromně? Vždyť Tys´vyplnil celý můj život radostí, nepoznat Tebe, jsem hromádka neštěstí! Jenže teď tu nejsi, a já volám :, , kde jsi?" Spíš . . . A už nikdy se neprobudíš . . .