Silvestrovská noc je samozřejmou příležitostí k bujarému veselí, kdy se oslav a pitek účastní i ti, kteří jsou v tomto směru obvykle střídmější. Nebylo tomu tak odjakživa – den sv. Silvestra se původně nespojoval s žádnými oslavami ani zvyky.
Poslední den roku, 31. prosince, je zasvěcen sv. Silvestru. Silvestr byl knězem, který přežil pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána a nakonec se v roce 311 stal papežem. Podle legendy dokonce pokřtil jmenovaného císaře a jeho ženu sv. Helenu, kteří mezitím přijali křesťanskou víru. Sv. Silvestr zemřel roku 335 a/> stal se jedním z prvních světců, jejichž uctívání a kult se rychle rozšířily do celé Evropy. Jeho svátek se původně nespojoval s žádnými oslavami ani zvyky. Silvestrovská noc nabyla na významu teprve v 16. století, kdy se ve většině křesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář, podle kterého nový rok začínal 1. ledna. Teprve když se den svatého Silvestra stal posledním dnem roku, lidé začali docházet do kostela, kde děkovali za dobrý rok uplynulý a prosili za dobrý průběh v roce novém. Veselí a zvyky z pohanských dob, související silně se slavnostmi slunovratu, však církev nepodporovala. Většího významu silvestrovská noc dosáhla v 19. století. Společnost v důsledku rozvoje vědy, techniky a ekonomiky bohatla a v nadějném očekávání ještě lepšího příštího roku slavila Silvestra stále veseleji a okázaleji, s množstvím pokrmů a nápojů. Na venkově tu a tam ještě přetrvávaly dávné zvyky, jako např. chození „ometaček“: chudých žen, které za almužnu chodily po staveních, přály vše dobré a symbolicky ometaly plotnu, aby v novém roce dobře hořela. Rovněž zvyk pojídat o silvestrovské půlnoci pro štěstí ovar a křen s jablky pochází z 19. století. Mnoho zvyků vykazuje spíše charakter pověr. Na Silvestra se například nesmělo sušit prádlo, protože kdo by tak učinil, přivodil by v příštím roce smrtelné nebezpečí někomu z rodiny. Nejsilnější oslavy konce roku přišly vždy na přelomu století. V ulicích, v restauracích i v domácnostech se organizovaly velkolepé zábavy a show, bohaté hody a stále nákladnější a velkolepější ohňostroje. Zajímavé je, že nové století se zatím vždy slavilo dvakrát – jak v roce 1899 (1999), kdy došlo ke změně v letopočtu na řádu stovek, tak v roce 1900 (2000), kdy skutečně skončilo staré století. Teprve v nedávné minulosti byly nejrůznější tradiční pochoutky vystřídány nazdobenými chlebíčky, obloženými mísami a nejrůznějšími slanými a sladkými zákusky. Rovněž množství vypitého alkoholu postupně stoupalo, avšak lze se důvodně domnívat, že již dále stoupat nebude. Limity dané lidským metabolismem totiž nejsou neomezené. Novoroční přípitek šampaňským vínem s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce se stal tradicí již na konci 19. století.
