Česko má, alespoň co se týče filmu, jednu tradici jistou. Od padesátých let minulého století se u nás pravidelně točí pohádky. Jaké jsou ty nejlepší? A kdo je králem pohádek?

Tento žánr „založil“ režisér Bořivoj Zeman se svoji Pyšnou princeznu (1952) a hned si vydobyl první místo v žebříčku nejnavštěvovanějších filmů u nás (8 222 695 diváků). Na tehdejší dobu černobílá a vcelku dobrodružná pohádka oslovuje stále nové generace diváků u vánočních obrazovek. Bořivoj Zeman nezůstal ale jen u Pyšné princezny. Podle pohádky Sůl nad zlato Boženy Němcové vznikl film Byl jednou jeden král(1954). Vůbec první a zároveň poslední setkání Jana Wericha a Vlasty Buriana nepřineslo takové úspěchy jako předešlá pohádka, ale diváci byli vesměs spokojeni. Tažení režiséra Zemana přerušil Josef Mach se svými Hrátky s čertem (1956). A jsou-li někteří tvůrci pohádek adaptování velmi často, je to zajisté i spisovatel Jan Drda jako v tomto případě. Jeho divadelní hra na plátnech kin vynikala převážně výtvarnou stylizací Josefa Lady.V roce 1959 vznikly pohádky rovnou dvě a od jednoho tvůrce. Geniální tvůrce československé kinematografie Martin Frič natočil Princeznu se zlatou hvězdou (mírně pokulhávající díky veršům, ději a obsazení) a Dařbujána a Pandrholu (jednoznačně vyhrává díky obsazení Rudolfa Hrušinského do postavy hlavního záporka). Bořivoj Zeman se o slovo přihlásil hned v roce 1968 se svým muzikálovém pojetí pohádky Šíleně smutná princezna. V hlavních rolích se představili tehdejší populární zpěváci Helena Vondráčková a Václav Neckář. Dokonalá hudba Jana Hammera a působivá atmosféra dělají z této pohádky jednu z nejoblíbenějších.

Královnou mezi pohádkami je bezpochyby film Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku (1973) v hlavní roli s Libuší Šafránkovou. Film vznikl za podpory německého partnera. Jenomže další pohádky Kouzelný měšec (1996), Pták ohnivák (1997) a Jezerní královna (1998) produkované německým partnerem a režírované Vorlíčkem bohužel ztratily dost na české hravosti a přibraly více na temnosti, a nejen proto si jej moc diváků neoblíbilo.

S další várkou pohádek pro československá kina Vorlíček příliš dlouho nečekal. V pohádce Jak se budí princezny (1977), variací na Šípkovou Růženku, slavil úspěch hlavně Vladimír Menšík jako nezapomenutelný princův sluha Matěj se svými hláškami („Samé kytky, kdyby tak hodili jitrnici.“ nebo "Ještěže nechtějí, abych dělal orla. Já už bych se snad ani nevznesl."). Ve stejném roce natočil Bořivoj Zeman svůj poslední film a zároveň pohádku Honza málem králem. Opět, jako v Šíleně smutné princezně, v hlavní roli populární zpěvák, tentokrát Jiří Korn. Režisér Zeman potvrdil, že uměl točit zábavné a dobrodružné pohádky, ale i tak se na jeho jméno, s podivem, zapomíná.