Také vás rodiče nutili jíst maso, když jste byli malí? Ani ze školní jídelny vás nechtěli pustit, dokud jste všechno nesnědli? Živě si pamatuji dobu, kdy jsem nosil ve školce tácek s "prázdnými" talíři nad hlavou, aby nikdo neviděl, že jsem nesnědl "tlusté" maso. Talíře jsme dávali přímo do dřezu. Poté jsem se vždy, s pocitem vítězství a zadostiučinění, krčil v koutě, když ta paní, co myla nádobí "rozjížděla" pátrací akce, čí že kliška to byla, která ucpala odpad. Těmto dobám snad už odzvonilo. Nyní si už každé dítě může po "americkém" stylu samo svobodně vybrat, jestli si dá jídlo v "mekáči" nebo v "káefcéčku". Jsem rád, že jsme zase o kousek dál. "Že jsme zase o kousek před nimi." (Pelíšky) Po úspěšném obhájení diplomky (tenkrát šlo o to, nakreslit dům a umět pojmenovat všechny barvy, co jsme použili - řeknu vám, žádná legrace) jsem postoupil na základní školu. Tam mě mé "masové" předsudky pomalu opouštěli. Kuřecí mi nikdy nedělalo problémy, ale postupně jsem se propracovával také k hovězímu a vepřovému. A teď? Teď mám maso velmi rád. Utvrdila mě v tom i Lucka, která polkla vynikající kuřecí šunku a povídá: "Já bych o tolik přišla, kdybych byla vegetariánka." Co z toho vyplývá? Že bychom měli své rodiče poslouchat a "žrát jim to". Prosím vegetariány, aby tento článek ignorovali.