Jen pár dnů před tím, než domácnosti českých rodin navštíví Ježíšek a těch, které jsou cool a trendy Santa Claus, dojde k události očekávané o něco méně netrpělivě než dárky pod vánočním stromečkem, přesto důležité. Schengenský prostor se 21. prosince rozšíří o další nové země včetně České republiky. Nedlouho po listopadu 1989 někteří z předních tuzemských ekonomů vzešlých z Prognostického ústavu, intelektuální to líhně české politiky pro další dlouhá léta, předpovídali, během jakého časového intervalu se vyrovnáme našim západním sousedům. Doba to byla dlouhá, realita bude ještě mnohem delší. V zápětí po listopadové revoluci se také otevřely hranice a obyvatelé (západního) Německa a Rakouska měli první pořádnou příležitost seznámit se svými sousedy, kteří sem ve vozech Škoda, Wartburg a Žiguli a autobusech Karosa začali najíždět po desetitisících. První šok rakouským a německým obchodníkům způsobilo, když sečetli tržby a udělali inventuru. Ohromný nárůst lidí v obchodech se na tržbách prakticky neprojevil (ach, ta kupní síla – v té době ještě česká koruna vůči marce ani dolaru nebyla tvrdá, jak přirození viagrou nadopovaného pornoherce). Ještě víc je ale překvapilo množství zboží, které zmizelo, aniž za ně kdo zaplatil. Rakušáci prostě neznali pojmy jako „socialistické vlastnictví“ či „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“. Ve výlohách se proto objevily nápisy typu „Češi, prosím, nekraďte.“Když se my nemůžeme přiblížit Evropě, přiblížíme Evropu k nám Vstup do Schengenského prostoru znamená, že občané všech členských zemí mohou svobodně cestovat v rámci celého prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv hraničním přechodu i mimo něj na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Našim občanům to umožní začít efektivněji pracovat na postupném srovnávání úrovně s okolními zeměmi. Tuzemští houbaři, sběrači borůvek a další výletníci začnou ve velkém plenit příhraniční lesy, zanechávaje za sebou hory odpadků. Lepé děvy (ve většině případů je přesnější zůstat jen u přívlastku lehké, ale nechť jsme galantní…) rozšíří svůj rádius a začnou korzovat podél silnic i v místech, kde by je polovina německých občanů nehledala a druhá polovina pohledala. Zda v patách dívek vyrazí i trpaslíci se nechme překvapit. Co tedy z našeho vstupu do Schenegenu vyplývá? Že kromě stavu silnic možná už brzo nepoznáme rozdíl, zda jsme ještě v zemském ráji to napohled či už na území Německa nebo Rakouska.