Nelze si bez jakékoliv předpojatosti nevšimnout, že se často uplatňuje dvojí metr při posuzování jedné principiální skutečnosti. Je tomu například v případě srovnání tzv. „vyrovnání státu s katolickou církví (...emi)" a německých válečných reparací.

Za odevzdáním „daru" ve výši desítek miliard našeho státu katolické církvi a Vatikánu, defakto papeži (německá národnost, bývalý člen Hitlerjugend a Wehrmachtu) se používá rétorika hrající na „spravedlnost": co bylo ukradeno, to musí být vráceno. Současně se s tím podsunuje veřejnosti, že se musí vrátit to, co zabavil církvi komunistický režim, přičemž je zcela objektivně historicky dokázáno, že k tomu za komunistického režimu nedošlo, neboť již nebylo církvím co znárodnit a odebrat. Jedná se o velký přesun majetku a peněz, který se může vyšplhat až do výše 100 mld, do rukou ve skutečnosti jedné jediné církvi - římskokatolické (požadavky ostatních církví jsou v porovnání zcela nicotné). Současně se vrací pozemky, lesy, polnosti, tedy území se podstupuje jinému státu - Vatikánu. Jedná se o zcela obyčejný „tunel" státního a národního majetku. V podstatě stát na základě čistě „zákulisního" vyjednávání vlády s představiteli církve rozhodl o takto velké majetkově-finanční transakci. A to za situace, kdy podle průzkumů je až 80% občanů proti těmto tzv. „církevním restitucím", ve skutečnosti obyčejnému velmi podivnému „daru". Tyto restituce přitom můžeme srovnat s majetkově-finančními přesuny například po roce 89, nebo po popravě 27 českých pánů, mimochodem převážně ultrakvistů - protestantů (26), tedy nepřátel římskokatolické církve, po Bílé Hoře Habsburky, mimochodem katolicko-německé kliky. Zajímavé.

Dále si nelze nevšimnout jiných současně načasovaných okolností. Vatikán jmenoval Duku kardinálem. Současně se zvýšila medializace představitelů římskokatolické církve v médiích. Tímto transferem se dosáhne několika věcí. Za prvé ostatní církve budou ve skutečnosti zlikvidovány ekonomicky. Až jim stát přestane vyplácet platy na duchovní, tak jelikož nemají majetek, který by je dlouhodobě uživil, a ani početné základny, tak zkrátka menší národní církve zaniknou a římskokatolický kult získá defakto staro-novou hegemonii. O to římskokatolický kult usiloval a usiluje od nepaměti. Součástí celého tohoto útoku bylo dlouhodobé šíření propagandistických lží, že naše země je tradičně katolická - není, je pravoslavná, a pokud můžeme hovořit o zakladatelích křesťanství u nás, tak to byli pravoslavní bratři Cyril a Metoděj ze Soluně. Na to nezapomínejme. Dále nezapomínejme, že po husitské revoluci na našem území nepatřilo katolické církvi nic, větší majetky a moc začala katolická církev získávat až po porážce českých stavů na Bílé hoře. Výsledkem bylo 300 let národnostního útlaku, na kterém se katolická církev podílela společně s Habsburky. Katolické armády zcela rozvrátily funkční České království a z počtu asi 3 miliónů obyvatel prosperujících českých zemí zůstalo pouze 780 000 obyvatel, z 30 000 měst a obcí jich zůstalo pouze 6000! To je na úrovni genocidy, po tomto vraždění vše ještě dokonal mor. Mnoho nejlepších z Čechů bylo rozptýleno po celé Evropě a kdysi prosperující země Českého království byly připojeny k Rakousku pod nadvládu katolicko-německé dynastie Habsburků. To jsou historická fakta a zkušenosti. Není také náhodné, že právě tyto dějinné zkušenosti a znalosti dnes nejsou příliš v kurzu. Když otevřu dnešní učebnice dějepisu pro základní i střední školy, tak se tam dítě dozví mnoho faktů na podkladě doslova komiksu, ale ty podstatné věci, které vystihují dané dějinné etapy, nikoli. Tím se ztrácí paměť národa a předkládá se mu k věření výklad dějin, které nejsou ve vlastních, ale cizích zájmech. Pak je možné být svědkem věcí, jako jsou tyto restituce.

Současně ale existuje ještě jedna záležitost podle hesla: „co bylo ukradeno, musí být vráceno", a to jsou německé válečné reparace, které nám dosud Německo nezaplatilo.